Holky moje, chtěly jste, abych vytvořila skupinu a nasdílela recepty z našeho Babince. Už jsem v tolika skupinách, že se v tom ztrácím. Vrácím se tedy sem. Tady s vámi mohu sdílet recepty. Ty kuchařské I ty o životě :-)
Byl to úžasný rok. Svůj poslední příspěvek tady na Blogu jsem věnovala slibu svému příteli. Bylo pro mne těžké ho tehdy zformulovat. Sáhla jsem až úplně dovnitř svého Já, obrnila se upřímností, láskou, nadhledem i humorem a sepsala pár bodů, které mi v té chvíli připadaly podstatné. Kolikrát jsem se k formulaci toho slibu v tomto roce vrátila! A kolikrát mi pomohl!
Až tak, že je ze mne dnes již vdaná paní :-)
Ale ať se dostaneme k tématu: při té příležitosti (sňatku) jsem udělala Babinec pro kamarádky, něco jako rozlučku se svobodou (jestli se tomu tak dá říkat, když se člověk vdává podruhé, má kopec dětí a je mu téměř 54 :-)).
Ale Babinec se povedl. Propojili jsme krásnou ženskou energií různé generace a světoprostory báječných ženských. Poplatně ženské energii jsme zabrousily i na recepty.
Tak tedy můj Jáhelník:
Vezmeme hrnek jáhel (Jáhly = loupané proso - dostanete normálně ve většině obchodů s potravinami) a na hustém cedníků hodně důkladně a dlouho propláchneme horkou vodou.
Plech vymažeme máslem a nasypeme na ně propláchnuté jáhly. Bude toho nizounká vrstvička.
Na jáhly poklademe ovoce (podle sezóny a toho co máme). Tradiční jáhelník je se sušenými švestkami ale já dělám nejraději s nahrubo nastrouhanými jablky, výborný je s meruňkami… ale vlastně s čímkoliv.
Pokud se to hodí k ovoci přidáme rozinky, nasekané ořechy nebo kokos nebo mandle… tady je vidět, že pokaždé může být úplně jiný!
Posypeme přiměřeně cukrem (já používám jen přírodní) někdy cukr není třeba vůbec - pokud je ovoce dost sladké. Někdy podle druhu ovoce přidám i skořici (jablka) nebo vanilku (s jahodami,..)
Potom vezmu tvaroh nebo Lučinu a rozmixuji ve vodě tak, abych měla 4 hrnky takovéto tekutiny (vzpomeňte ten hrnek jáhel na začátku - a to je právě to důležité, že tekutiny musí být 4 x objem jahel. Na malý jáhelníček jeden hrníček jáhel a 4 hrníčky tekutiny, na velký jáhelník, velký kafáč jáhel a 4 kafáče tekutiny :-). No, tou tekutinou může být i mléko, ale já mléko v kuchyni nepoužívám a s tou Lučinou je to prostě nejchutnější :-)
No a tu tekutinu vylejeme na připravený plech s jáhly a ovocem - neděste se, vypadá to prapodivně… kopec vody a v tom divně plavou ingredience… ono to tak má být :-)
Na vrch položte pár plátků másla (nemusí být) a šup s tím do trouby. Troubu samozřejmě předehřejeme. No a pečeme asi na 175 stupňů (plus - mínus: vidíte, že to tu všechno tak trochu střílím podle oka :-)) a pečeme tak dlouho, až se nám všechna tekutina pěkně vsákne do jáhel a navrchu se nám vytvoří prima krustička. Poznávací znak, že je asi hotovo je také to, že objekt vypadá jako pevné skupenství (ne jako kapalné :-)). Jak to dlouho trvá vám zase přesně neřeknu, ale určitě to bude alespoň hodinka… ono záleží na troubě, na tom jak šťavnaté bylo ovoce a dalších faktorech.
No a upečené necháte vychladnout a krájíte na kousky a podáváte. Dělám ho již řadu let a i okázalí zastánci názoru "co je zdravé, nemůže být dobré" se diví, jaká je to bašta!
Tak holky! Ještě jednou děkuji, že jste přišly držet palce, aby to moje druhé manželství bylo z kategorie pohádek a snů a další recepty (nejen kuchyňské) budou následovat!
No a na závěr poučení:
1. Životní láska se dá najít i po padesátce.
2. Člověk musí pořád experimentovat. Každý jáhelník se povede trochu jinak, nikdy není stejný. A to je na něm krásné :-)
