Co má co spolu dělat štěstí a rovnováha? No třeba, že najít životní rovnováhu je velké štěstí! A jak se to stane, že člověk není v rovnováze? Prostě někde něco chybí a někde něco přebývá…
Celý svůj život jsem posedlá tím, že mě zajímá vše kolem rovnováhy. Když nějaká akce systém vyvede z rovnováhy, objeví se reakce, která se primárně snaží systém zase uvézt do rovnovážného stavu.
Nechtěla jsem vůbec mluvit o politice a vůbec ne o prezidentských volbách v USA. Jen jedinou poznámku. Systém našeho světa je v nerovnováze. To už dnes asi uzná každý. No a reakce jak se to změnit pro nás můžou být hodně překvapivé :-)
Ale vraťme se k mé rovnováze. Šťastný a spokojený člověk má v rovnováze všechna tři své já: fyzické, rozumové i emocionální. Naše civilizace nás tlačí do toho, že nade vše stavíme rozumový element. A tím sami sebe dostáváme do nerovnováhy.
Asi jsem byla v nějaké nerovnováze již od malička. Možná to bylo tím, že jsem dlouho nemohla chodit a strávila měsíce a roky po nemocnicích. Samozřejmé věci, jako chodit, běhat, skákat pro mě samozřejmé nebyly. Dodnes jsem trochu "nakřivo" i když s tím již umím v pohodě žít. Asi podvědomě jsme se celý život snažila řadu věcí kompenzovat. S různou intenzitou a různým výsledkem :-)
Možná proto jsem podvědomě vyhledávala činnosti, které mají s rovnováhou něco společného.
Tanec. Začala jsem až před padesátkou a zjišťovala, jak nám civilizace vzala přirozenou rovnováhu a práci s centrem. To samozřejmé spojení, které vidíme u přirozených tanečníků (koukněme na jakýkoliv, třeba kubánský pár). Tanec se nedá vymyslet. Musí se najít a prožít. Krásná zkušenost.
Nebo jsem po vzoru svých dětí začala chodit na slack line (to je takový ten popruh natažený mezi dvěma pevnými body). Obdivovala jsem je, jak samozřejmě koordinují své tělo a bez problémů zvládají balanc. Kolik hodin jsem na pružném popruhu strávila, než jsem pochopila, jak pracovat se svým centrem, jak spojit fyzično, rozumno I pocitovo…A ty okamžiky spojení jsou opojné. Krásné a plné svobody. A … štěstí.
Teď jsem se zase pustila na koloběžku a jednokolo. Taky o rovnováze.
A rovnání mého nedokonalého těla do rovnováhy mě přivádí k rovnováze vyšší. K hledání životní rovnováhy. Mezi tím co je rozumné a co už ne. A kolik tomu rozumu máme dovolit do všeho mluvit. A jak zvládat emoce. Jak poslouchat svoji intuici, jak jí důvěřovat. Jak ji konfrontovat se společenskými, rodinnými a vlastními klišé.
Jsem na cestě k tomu, fungovat vyváženěji (v rovnováze). Díky profesi, povinnostem, okolnostem, názorům okolí jsem se celý život snažila vše zvládat pragmaticky, rozumně, rozumově. Jen několikrát v životě jsem byla okolnostmi donucena, nebo nabrala odvahu poslechnout svoji intuici. A vždycky to dopadlo dobře. Mnohdy v rozporu s rozumovým vysvětlením. Několikrát i v pragmatickém byznysu. Udělala jsem věci, které jsem tušila, že tak mají být a ono se ukázalo, že moje tušení bylo správné. I když jsem k nim rozumové vysvětlení přidávala třeba trochu uměle. Znáte to, čísla unesou všechno.
Dokonce I podle výzkumů amerických vědců (:-)) náš rozum, naše vědomé myšlení využívá jen 30% kapacity našeho mozku. Ostatní pracuje s našim podvědomím. Nesnáším větu "podle výzkumů amerických vědců", nesnáším procenta a na čísla vždy koukám s nedůvěrou. Ale aspoň je to stravitelný argument pro to, nebrat ten svůj rozum tak moc vážně :-).
Tak jsem si před časem dala úkol: nebát se svoji intuici poslouchat víc ! Díky svým rovnovážným cvičením už vím, že "Markéta" není jen ten rozum a hlava, která neustále přemýšlí a hledá řešení. "Markéta" je mnohem, mnohem víc. Učím se užívat všechny aspekty svého já.
Je to krásné poznávání!
