Další recept: salát z červené řepy. Zavedli jsme se sousedy zvyk pravidelně se potkávat. Jedna z nás, manželek, vždy udělá večeři a je důvod se sejít, popovídat, zjistit co je nového, utužovat dobré vztahy.
Postavili jsme domeček téměř na samotě, na konci vesnice za kolejemi. Snažíme se být zadobře se sousedy, vycházet spolu, pomáhat si. Ač jsme "náplava", chceme si vytvořit prostředí, ve kterém nám bude dobře, kde o sobě budeme vědět. A přišli jsme na to, že pokud si nestanovíme dvakrát do měsíce pravidelné schůzky které budou napevno v našich kalendářích, nepotkali bychom se dlouhé měsíce.
Tak se tedy setkáváme, různé nátury, s různými zvyky a oblibami, jeden má rád to a ten zas něco jiného, já jsme vegetarián, Franta zase zeleninu vůbec nemusí, ten má rád pivo, ten zase radši víno, ta zase něco jiného :-). Ale zkoušíme, experimentujeme, aby když už se sejdeme, tak aby nám bylo spolu dobře.
Minule jsem jela z daleka domů, trochu pozdě na to, abych udělal nějakou honosnou večeři. Již po cestě jsem si říkala, co udělat rychle, aby toho bylo dost a chutnalo to. Měla jsem doma uvařenou červenou řepu. Udělám tedy zeleninové hranolky a k tomu různé dipy a salátky, aby si každý vybral co mu chutná. Hranolky z celeru, batátu a cukety byly hned a zeleninové omáčky taky. Byla jsem spokojena, že to všechno zvládám, když jsem si vzpomněla, že Franta - soused, jí zeleninu jen za trest. A celer a batáty nejí vůbec. Ach jo!
Kdy Franta přišel, omlouvala jsem se, že jsem to nějak nezvládla a na stůl přidala ještě dobrý Manfrédův domácí chleba. Franta řekl, že zeleninu tedy ne, ale že zkusí aspoň něco na ten chleba. Nabral salát z červené čepy, dal trochu na chleba, ochutnal a oči se mu rozzářily. "Něco tak dobrého jsme ještě nejedl!!!!" a baštil a baštil…. No hurá! Sousedské vztahy nenarušeny!
A teď ten můj jednoduchý recept:
Uvařenou červenou řepu (vařím ji neoloupanou, jen ve vodě bez soli, dokud není tak akorát měkká) oloupu a nastrouhám na hrubém struhadle (řekněme že mám 3 menší řepy). Mírně osolím, přidám celou Lučinu, 2 lžíce dobrého olivového oleje, hrstku slunečnicových semínek (lepší jsou mírně opražená) a pokud mám tak na hodně jemno nasekanou zelenou cibulku, nebo pažitku. Zamíchám, dosolím podle chuti a je hotovo. A je to lahoda. Že to chutná I zapřisáhlému masožroutovi Frantovi :-)
Dělávám to dost často, protože to mají rády všechny mé děti I návštěvy a chutnalo I holkám na nedávném Babinci. Právě holkám jsme slíbila nasdílet recept, tak proto to tu vlastně dneska píšu :-)
A taky jsem chtěla poradit, jak důležité je pečovat o své bezprostřední okolí, myšleno I o sousedské vztahy. Nemusíme být hned se všemi kamarádi, nemusíme mít stejné chutě a zájmy. Ale je důležité, abychom o sobě věděli, respektovali se, vycházeli si vstříc, pomáhali si. Žijeme tam, kde žijeme. Tak tam žijme :-)
