Pod Angelou Merkelovou se kymácí židle. Příznaků je mnoho, zná je i německá kancléřka. Přehmaty, jichž se jako významná evropská politička dopouští, se vrší jeden za druhým. Zdá se, že si je toho vědoma a že si zoufá.
Jen zoufalí lidé totiž dělají zoufalé činy. Naposledy před pár dny, kdy šokovala svým pohledem na vyhnání, jak ona říká poválečnému odsunu Němců z několika zemí střední a východní Evropy. Připustila sice, že šlo o následek Němci rozpoutané války a s ní spojených nevýslovných zločinů, ale dodala: „To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.“ A to už je silná káva. Zvláště pro nás, pro Čechy. Jsem ráda, že naši nejvyšší státní představitelé se proti těmto slovům důrazně ohradili. Jak prezident Zeman, tak premiér Babiš. A s nimi mnozí další. Patřím k nim. Zvláště, když čtu, že těm, co tento nanejvýš spravedlivý a jedině správný odpor u nás doma v Čechách vysloví, vzkáže šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Posselt, že sklouzávají zpátky ke komunismu.
Urážka tak stíhá urážku. A my jako máme mlčet? Nesmíme jako říct, že to spíše tyto a jim podobné výroky, mířící k nám z německé strany, jako třeba nepokryté výhrůžky ztrátou evropských dotací, pokud se nepodrobíme přesídlování uprchlíků, začínají silně připomínat doby, o kterých jsme si mysleli, že nenávratně zmizely s neslavným koncem velkoněmecké říše?
Premiér Andrej Babiš si mne získal slovy, že se chce zasadit, abychom byli v Evropě slyšet. Proto naše rázné odmítnutí slov Merkelové a Posselta by mělo být na starém kontinentu slyšet pořádně hlasitě: Jsme tady, za svými činy stojíme, ne vlastní vinou jsme k nim byli donuceni, neseme za ně odpovědnost, ale nedovolíme, aby je kdokoliv z jakékoliv strany jakkoliv, třeba i jen nešťastně, zpochybňoval! Zvlášť lidé, kteří si v podmínkách současné uprchlické krize přisvojili nikým delegované právo rozhodovat za jiné!
