Už vyšly

Je jaro a slunce si hraje. Nevěřili byste, co dokáže, čuňák jeden, nakreslit přímo na fasádu slušného maloměstského domku.

„Už vyšly,“ řekl radostně muž. „Jsou tam,“ směje se.

„Abys je letos nepropásla.“

Je to jasné, napadá mě. Konečně dorazilo jaro. Ne nějaké datum v kalendáři, pro nás je to den, kdy u sousedů na zdi poprvé vyjdou p..ky. Pár magických dní na přelomu března a dubna, kdy si slunce hraje se skly podkrovních oken domu na protější straně ulice.

Jdete rozespalí na vlak a najednou...

Hned je vám lépe, usmíváte se celou cestu.

Slunce musí být rodu mužského, ať se nám mluvnice snaží nakukat co chce.

A na jaře se takhle podepisuje.

Nejspíš je to tím, že se rádo baví. Vlastně rád. Co s nějakými obyčejnými prasátky, že.

Užívá si to. A zlepšuje se v technice. Nejspíš  přes zimu chodilo do kurzů malování. Ty první dvě se mu ještě tak dobře nepovedly, tak si dalo párkrát opáčko.  

Poslední je profesionální.  Smekám. Vzorový model pro školní dítka a procházející obecní čuňáky. A rovnou ve velkém. Slunce netroškaří, proč taky. Nemá to zapotřebí.

Krása. Lechtivá poezie světla, tato 27. března, 6:40 ráno.

A nejen na sluníčko leze jaro...