Patří jí jen jeden den v roce a po něm přichází magická noc. Je celá z plamene, křehká tanečnice, noc muzikantů, plná doteků ohně. Pouťová noc. Maluje měkkým štětcem a z kontur si toho moc nedělá. Teplé barvy ředí dlaní plnou temně modré tmy. Pouť u nás předznamenává konec léta. Je každý rok malinko jiná, jinak barevná, jinak voní... Srdce pouťové noci buší v rytmu odcházejícího léta. Dotkněte se ho se mnou.
Den maluje jinak, rozmařile si hraje se světlem. Letní den nemusí šetřit barvami a dobře to ví. Tancuj, děvče, než po špičkách přijde noc a setře všechny ostré hrany. Noc teplá, něžná a měkká - srpnová noc.
Noc maluje špičkou štětce lehce namočeného v alkoholu. Kapela to ví a vydá ze sebe všechno.
a také má pěkného bubeníka, to jen tak na okraj, pro děvčata.
Noc, ta letní určitě, musí být nejspíš také žena, a začíná se nám pěkně odvazovat. Takhle si zkouší barvy:
maluje přímo dlaněmi a v tranzu čmárá prstem, možná moc pila a trochu se jí z toho točí hlava
koho se dotkne žhavý dračí spár, uvidí anděly noci, i zvířata přicházející z hloubi modré tmy
jak přivádějí duši utkanou přímo z plamene, je tu doopravdy, nebo se nám jen zdá?
Zlatá, rezavá a modrá, to jsou barvy téhle noci. Barvy touhy a bezelstně vášnivého tance
noc tvoří, zkouší kombinovat barvy, touží zachytit tu bolavou pomíjivost okamžiku. Na chvíli, aspoň na okamžik zůstaň.
Pouť končí se svítáním, nic nám nezůstane navždy. Zase za rok, příští léto, kéž je předem pochváleno.
