a milenka rockerů, útočiště pařanů, tajemná sestra snílků obutá do želvích botiček, básníkova touha, ukrytá v melodickém tichu úzkých uliček. Všechno to vezmeme pěkně popořádku.
"Už jsi viděla naši novou kašnu?", zeptala se mě kdysi má olomoucká příbuzná. "Od Theimera, ta by se ti líbila, on pracuje podobně, jako ty, taky mu tam pořád něco leze a taky je zatížený na želvy. Však se přijeď podívat."
Arionova kašna. Krása. Ivan Theimer se v Olomouci narodil, a i když v mládí emigroval do Francie, české a moravské barokní sochařství muselo jeho tvorbu jistě hodně ovlivnit .
Když jsem tuhle kašnu viděla poprvé, dlouho po jejím odhalení na Horním náměstí v Olomouci (mají ji tam od roku 2002), zůstala jsem před ní stát doslova ohromená. Můžete chodit kolem klidně i hodiny, a pořád budete nalézat něco nového, čeho jste si zatím nevšimli. Těch mořských tvorů, hadů, želviček, delfínů. Neuvěřitelné kovové křoví nahoře, moře skryté v obelisku a celé to nese velká želva.
Naše první setkání proběhlo v létě, voda tryskala do nádrže a máchaly se v ní děti. Škoda, že jsem tenkrát neměla čím fotit. Půlka listopadu, ze které jsou tyhle snímky, byla deštivá a šedivá a smutná, s kašnou bez vody. Při největší snaze se všechny fotky daly zpracovat pouze jako černobílé snímky.
Arionova kašna je poezie v bronzu, příběh vyprávěný divákům s dětskou duší, co tajně nosí na nohou želví botičky. Kdykoli jsem v Olomouci, právě ona je první místo, na které se jdu podívat. Pohladit si želvy, zkontrolovat, kolik drobných kousků z ní zase stihli olámat sběratelé suvenýrů.
Želví sandálky, to jsou ony.
K Ivanu Theimerovi se ještě vrátíme, teď si jen projdeme pár úzkých uliček a vrhneme se pro změnu do víru nočního života. Malá hudebně kulturní vložka, tentokrát v barvě.
Vítejte v hnízdě rockových démonů
Hrají Iron Maiden a jsou vážně dobří.
Olomoucká revivalová skupina "Mamrdi", kdo chce, ať se rdí, či pohoršuje, šlapalo jim to, byli skvělí
a Bounty Rock Cafe rovněž. My, staří rockeři máme naposloucháno. Mamrdi neměli chybu a jejich zpěvák je opravdový Bohem políbený šoumen.
A navíc, už jste někdy pili Moritz? Jestli ne, marně žijete.
Trochu to zjemníme do ztracena a půjdeme dál.
Zpátky k Theimerovi, tentokrát do arcibiskupského muzea
Tenhle sloup je na nádvoří. Uvnitř měl pan Theimer - sochař, malíř, výtvarník a divadelní scénárista, moc krásnou výstavu. Půlka skončila k 16. listopadu, ale druhou půli, plastiky, ještě stihnete. V muzeu se amatérům fotí špatně, takže jen pár obrázků na rozloučenou.
Podobnou potvoru bych opravdu potkat nechtěla. Zuřivá sousedka. V muzeu na vás ve vitríně vedle sebe číhají rovnou dvě. Druhá Medůza je ještě o dost drsnější, ale bohužel mi nevyšla.
A na závěr pár autorových skic a návrhů, pověšených v dětském koutku. Kdo chtěl, mohl si namalovat, nebo vymodelovat vlastní želvu, dokonce tam měli v teráriu jeden živý model! Paráda.
Ivan Theimer v malé zkratce:
nar. 1944 v Olomouci, Uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti, spolupráce s přítelem Tomášem Černouškem - architektem.
V roce 1968 emigroval do Paříže, kde studoval na École nationale supérieure des beaux art. Jeho práce najdete na území několika evropských států. Žije a pracuje ve Francii a italském Toskánsku, kde našel umělecké slévárny, schopné jeho náročné práce odlít.
