Černý Petr zůstal v rukou panu Paroubkovi a může si za to sám. Nenašel si čas na výběr vhodného kandidáta, nezametal mu cestičku. Měl dost osobních a rodinných starostí, až se mu to vymstilo. Prostě kdo zaváhá....
To co se děje v naší české kotlině je sice bouře ve sklenici vody, ale i taková může mít své grády.
Pravice a tím myslím už jenom ODS, je absolutně klidná. Klid až zarážející a působí jako maják na pobřeží rozbouřeného moře. Občas tam nějaká vlnka došplouchne, ale pečlivý strážce majáku podlahu hned vytře do sucha a zase klidně vysílá své světelné signály z nejvyššího bodu patřící vládnoucí straně, byť díky koalici a dvěma strážníčkům, kteří jsou bez majáku a tedy naprosto loajální.
ODS je absolutně klidná a někdy mám pocit, že volby strčila na druhou kolej, neboť parlamentní debata o podvádění na golfu je daleko pestřejší zábavou.
Otázka zní asi proč. Vždyť pro šéfa majáku, Topolánka, je to prý existenční záležitost, kterou podepsal vlastní krví. Veřejně prohlásil, že nezvolení prezidenta Václava Klause, je jeho politický konec. Ovšem předseda vlády je stále v dobré náladě a na dění okolo blížící se existenční volby kouká shovívavě, jako vlčák, kterého očuchává jezevčík. Malý psík občas ňafne, ale vlčák zná pravidlo, že orel much nelapá.
Klid ODS až bere dech. Pro ně je podpora jasná, nezměnitelná a neotřesitelná.
Laškování KDU-ČSL s podporou či nepodporou není už vůbec překvapující. Nikdy tahle partaj nebyla jiná a nikdy se nezmění. Lavíruje tak, aby vždy vytřískala politický kapitál, a spoléhá na své křesťanské ovečky, které mají její volbu v popisu práce. Jejich předseda bratr Čunek je jaksi mimo hru a stejně mu asi zvoní hrana. A tak raději zachová bobříka mlčení, sice svůj názor vyslovil, ale tak nějak opatrně, aby si nerozházel své starší a silnější stranické bratry. Ministr financí Kalousek jasně ukázal kam jít, pohodil bradou směrem na Václava Klause. Cyril Svoboda zase vypustil kontrolního chroustka, který vyvolal sice pár otázek, jedná-li se či nejedná o kupčení, ale ty už vlivem času vyšuměly a křesťanské ovečky vědí, proč pan Klaus zůstane na Hradě.
Zelený Bursík neměl na vybranou a je to už zkušený harcovník. Do arény vypustil býka, kterému se na rohách zachytil rudý fábor ČSSD. Pan Bursík ví své, je členem koalice a tam nějaká poznámka občas uklouzne. Proč si tedy zbytečně podřezávat větev své předsednické pozice. Mladí zelení divoši chránící naši přírodu, Klause přímo nesnášejí za jeho prezentované postoje k oteplování a Bursík jim na oko jde na ruku. Podpora profesora Švejnara je zřetelná a hlasitá. Proč taky ne. Bursík moc dobře ví, že jejich kůň neproběhne cílovou rovinkou první, koalice pojede dál, aniž by si cokoli s kýmkoli rozházel a jeho taktika mu přinese jenom předpokládaný politický zisk. Prostě nevsadil na špatného koně, vždyť doběhne druhý…
Ve sklenici s vodou se topí jenom ČSSD. Vlastně ani ta ne. Jenom její předseda. S blížící se volbou roste jeho nervozita a rozesílá otevřené dopisy na všechny strany, objednává výsledky od spřátelených agentur a vydává je za fakt. Nechápe, že jejich průzkumům už věří jenom on sám. Pana Švejnara nechá napospas, jen když se mu to bude hodit. Ovšem ví, že je na něm existenčně vázaný. Vůbec o něm není přesvědčený, neboť tuší, že nejsou a nikdy nebudou naladěni na stejnou notu. Ten pán je z jiného dvorku a těžko by si někdy v budoucnu hrál právě s Jiřím Paroubkem. I když, jak se zdá, je pan americký profesor schopen, za cenu politické kariery, chvilkového pochlebování.
Předseda ČSSD je mu za to vděčen, Je dost zkušený a mazaný, aby pochopil, že by stejně nemohl najít z vlastních řad jiného kandidáta. Nikoho nenabídl, neboť neriskoval ani jeho očekávané nezvolení, ale ví, že by mu i v tomto případě vyrostla v revíru Lidového domu nezdravá konkurence. A škodnou pan předseda nemá rád.
Komunisty nehodnotím, s těmi se nemluví. Jejich nenávist je stejná na všechny strany a už pochopili, že tady se toho moc vytlouct nedá a tak raději volí postup, který jim jde nejlíp, destrukci.
Černý Petr zůstal v rukou panu Paroubkovi a může si za to sám. Nenašel si čas na výběr vhodného kandidáta, nezametal mu cestičku. Měl dost osobních a rodinných starostí, až se mu to vymstilo. Prostě kdo zaváhá.... nemá prezidenta.
A tak je už předem jasné, že profesor Klaus, si svůj v kůži vázaný plánovací kalendář na rok 2008 popisuje prezidentskými povinnostmi s klidem až do Vánoc.
