Proč mlčí české elity?

Zaujala mě a k zamyšlení přivedla výstižná poznámka na stránkách Britských listů - České elity vůči xenofobii mlčí. [1] Mj. se v ní píše: „Miloš Zeman hovořil velmi shovívavě o xenofobní iniciativě Islám v České republice nechceme vysokoškolského učitele Martina Konvičky. Shoduje se prý s ním v tom, že také islám v České republice nechce. Kam jsme to ale dospěli? Jde přece o uskupení extremistů a demagogů, jejichž příznivci hlásají na svých mítincích otevřeně nenávistná, až likvidační hesla. Prezident by to spíše měl odsoudit.“[2] Nejen Miloš Zeman ve funkci prezidenta České republiky se opakovaně jeví, jakoby podléhal nejen vysokým teplotám poslední doby, příp. stáří, ale i neduhům, které mohou čas od času trápit každého z nás. Jsou-li příčiny stavu chronické, pak tu mohou být i jistá rizika pro další vývoj. Zastává-li dotyčná osoba post hlavy státu, mohou podobné aspekty nabývat některých celospolečenských rizik.[3] Můžeme se proto logicky ptát: proč nejen prezident Zeman, a jistě nejen on – mezi podobně reagující patří politici, zákonodárci zleva doprava tvářícího se českého politického spektra - takto postupuje? Proč takto eskaluje situace v zemi, která je zmítaná neduhy sociálními, spory nepřizpůsobenými (někteří rozumějí především Romy), místy přímo „hororovými“ líčeními o řádění uprchlíků (bez rozlišení mezi pojmy migrant a uprchlík atd.[4]), o hysterických výzvách k mobilizaci našich občanů do zbraně apod. Napadá mě otázka: kdo přitom zachrání nás před sebou samými? To už od xenofobních, místy až fašizujících se bojovníků za „Čechy Čechům“ neuslyšíme. Oni přeci takto nepřemýšlejí, že! Možná už ani neudiví v této souvislosti rozkolísanost zástupců tzv. levice, ať už na úrovni jejích odborníků, europoslanců, jistě i vládních představitelů bojujících s kvótami, které jistě neřeší příčiny, měly by však být jistou formou tlaku právě na změny v sociální agendě zemí EU, jichž se konec konců stávající vlny běženců dotýkají nejvíce. A jsou tu dopady v podobě, co dál s lidmi z různých kultur, náboženství, se sociálními návyky, které se mohou od těch našich lišit, když se často účelově zapomíná, jak dosud žili a vlastně dokázali žít napříč kulturami právě v zemích EU. A co když se nestaneme do budoucna jen zemí tranzitní, ale cílovou? Bez výměny názorů, diskuzí odborných, změn v sociálních a bezpečnostních opatření, a konečně i v psychologii našich vlastních přístupů to jistě může skončit „šibenicemi“, které se jako svoboda projevů snad „eklují“ nejenom mě.

 Je-li však důvodem eskalované situace u nás jen to, že sám prezident nemá ujasněný postoj nejen v této problematice, tu a tam předhodí davům pověstný „chléb a hry“ a čeká, kdo „přežije“ a kdo nikoliv, jde o jakýsi pochybný způsob sociálního kontaktu s těmi, jehož část jej zvolila v přímé volbě. Přičemž se tu udržují velmi podivná spojenectví napříč politickým spektrem ústící v podobně populistické, často ale nebezpečné projevy, kterých se bez východisek a alternativ dalšího vývoje chápou ti, jimž třeba za rok končí poslanecký mandát a každý volič podobného ražení se hodí…? Ti další pro jistotu vyčkávají před svým sjezdem nebo až po svém zvolení.

Role hlavy státu v tomto smyslu se proto vůbec nejeví tím proklamovaným tmelícím a jednotícím článkem tolik potřebných změn v politickém, kulturním i sociální povědomí občanů země, jak i sám M. Zeman před i bezprostředně po volbě sliboval.

Otázku proto zopakuji: proč tedy české elity vůči xenofobii mlčí? Můžete to být proto, že ji takto samy pomáhají šířit? Že nemají alternativu? Slepě a populisticky se vezou na vlně občanské nespokojenosti, s jejímiž příčinami si ale samy nevědí rady? Že podstata a příčiny nejen uprchlických vln jsou také ve stále citelnějším selhávání mocenských elit a jejich těsnější provázanosti, které v prvé řadě zachraňují sebe a ty, na nichž závisejí? V řadě souvislostí se ukazuje, že ani ČR není výjimkou. Jen dopady zatím zažíváme tu více tu méně zprostředkovaně a důvody pro „uprchlictví“ (zatím) neshledáváme. Napadá mě: co takto uprchlíkem ve vlastní zemi?

Pokud bychom však měli nahlédnout ještě více do útrob konání, resp. nekonání českých elit, včetně jejich xenofobního zmítání sebou samých a částí veřejného mínění, bylo by dobré, abychom kromě svobody projevu – a nošení šibenic po veřejných prostranstvích k němu neřadím -  věděli, jaké že to změny a alternativy, a jistě k lepšímu – nám politici, oligarchové a jim naslouchající nemalá část zákonodárců na různých úrovních politiky připravují.

Xenofobie tou alternativou ale není.

[1]České elity vůči xenofobii mlčí. Britské listy.cz [online] Dostupné: http://blisty.cz/art/78111.html [cit. 13. 7. 2015]

[2] Tamtéž.

[3] Srv. Zemanova posedlost, podkuřování, nahnědlý, ztrácí zábrany... Politolog zhodnotil prezidenta. Eurozprávy.cz [online] Dostupné: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/125368-zemanova-posedlost-podkurovani-nahnedly-ztraci-zabrany-politolog-zhodnotil-prezidenta/ [cit. 13. 7. 2015]

[4] „Mezi uprchlíky a migranty je zásadní rozdíl: migranti se na cestu vydali dobrovolně s cílem nalézt lepší obživu pro sebe i své rodiny. Uprchlíci naproti tomu odejít museli, aby tak ochránili svůj život či svobodu. UNHCR chce proto zajistit, aby každý uprchlík, cestující ve smíšené skupině migrantů a žadatelů o azyl, měl přístup na území jiného státu a nebyl přímo z hranic vrácen zpět, jako by se jednalo o nelegálního migranta, což v mnoha případech přímo ohrožuje jeho život nebo ho vystavuje nebezpečí.“ In: Monitorování hranic. UNHCR v ČR.cz [online] Dostupné: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/co-vsechno-delame/monitorovani-hranic.html [cit. 13. 7. 2015]