Terapie dotykem - 10. den v blázinci
Při ranní zdravotní procházce se Honza mezi řečí vrátil k té včerejší večerní relaxaci. Prý se docela lekl, protože si nebyl jistý, jestli se ho dotýkám schválně, nebo náhodou, a tak radši ucukl. Napadlo ho při tom: „Hustý. Ty vole, ona na mě sahá.“
Skoro ochromená nepříjemnými pocity jsem se mu to pokusila vysvětlit: „Nezlob se, že jsem tě vyrušila při relaxaci. Stydím se, ale musím přiznat…“ On na to obrátil oči v sloup, jako by si myslel: „Sakra (nebo spíš „A ku.va“), už je to tu.“ Pokračovala jsem: „… já se prostě dost potřebuju dotýkat. Nechci tě přímo svádět, ale chci se třeba dotknout rukou, nebo občas potřebuju vzít kolem ramen. Už mi tu chybí fyzický kontakt.“ Ulehčeně se zasmál se a odpověděl: „Tak teda na mě sahat můžeš“.
Později Martin na skupině popisoval své deprese. Bývá v jednom kuse unavený, ospalý, nemá žádnou energii a nevidí ani smysl svého života. Uzavírá se raději do sebe a neumí si říct o pomoc, i když ji potřebuje. Ani neví, jak by mu někdo vlastně pomoct mohl. Nevěří tomu, že by byl schopen si někdy najít holku, kterou by měl rád a ona by měla ráda jeho jeho. Svěřil se, že se v minulosti pokusil o sebevraždu takovým „trapným způsobem“. Nechtěl o tom ani blíže mluvit.. Neřekl toho moc, ale jak líčil ten pocit samoty a naprosté beznaděje, a já jsem si vzpomněla, jak včera u večeře působil zranitelný a zoufalý, najednou jsem se cítila úplně stejně. U srdce se mi něco sevřelo, bolelo to a hrozně zastudilo. Do očí mi vyhrkly slzy.
Psycholožka zaregistrovala, že brečím a ptala se, co se, co mi je. Vysvětlovala jsem, že ty Martinovy pocity důvěrně znám a dolehly na mě právě teď. Všechna pozornost se tím soustředila na mě a pro změnu jsem se začala cítit provinile, že se už nevěnujeme Martinovi. Ptali se mě, co by mi právě teď, nebo když mi bývá tahle mizerně, pomohlo. S Martinem jsme se shodli, že v tom nejhorším to ani nejsme schopni vyjádřit. Mně by snad pomohlo snad schoulit se do klubíčka a být jako malé mimino, které někdo pochová v náručí. Jenomže si o to nedokážu říct a nikdo kolem neví, že by to měl udělat. Až když je ta depka trochu mírnější, řeknu si o objetí manželovi, nebo se přitulím ke svým dětem.
Ostatní ženské ve skupině se prý taky rády objímají, zvlášť s dětmi. Tady by klidně a rády objaly někoho, komu by to pomohlo. Martin uznal, že by to asi taky udělalo líp, ale nechtěl se objímat s chlapama. To by mu bylo nepříjemné. Při objímání se ženou se zase bál, že by mu přišlo líto, že nemá žádnou partnerku a milenku. Podle pravidel se nemáme vzájemně dotýkat rámci skupiny, ale dohodli jsme se, že po skončení sezení si řekneme, kdo obejmout chce.
Docela se mi tím ulevilo. Mohla jsem ostatním říct o večerní relaxaci a svém ranním rozhovoru s Honzou. Řekla jsem jim, jak se spolu bavíme, i když mi už občas leze na nervy, jak jsem mu s obtížemi vysvětlila, že se potřebuju dotýkat, a on mi vyšel vstříc. Jeho reakce: „Ty vole, hustý...“ všechny rozesmála, jako by ho slyšeli. Psycholožka mě pochválila, že jsem se pěkně postarala o své potřeby.
Když skupina skončila, šla jsem za Martinem. Zeptala jsem se rozpačitě, jestli ho teda můžu obejmout. Přikývl. Představovala jsem si, že to vzhledem k našemu bezmála dvacetiletému věkovému rozdílu bude ode mě objetí téměř mateřské, ale kvůli našemu značnému výškovému nepoměru to spíš vypadalo, že se mu kolem pasu pověsilo malé dítě, nebo nějaký trpaslík. Ostatní na nás ukazovali: „Jé, podívejte, to je hezké,“ a pak mě postupně objala Anička, Dita a Zuzka. Vytvořily jsme takovou frontu na objímání.
Renata Svobodná
Dušičky procházejí žaludkem
Letos jsme na Dušičky na hřbitov dostali až dnes. Zato jsme si podle rčení, že láska prochází žaludkem, na své rodiče a prarodiče vzpomněli při večeři.
Renata Svobodná
Po 21. hodině všichni spát. A ruce na peřinu!
Jak dokážu, že jdu z práce? Jak dokážu, že jsem venku kvůli psovi, i když zrovna nekaká? Co když jsem náměsíčná? A můžou venku být strašidelné dýně?
Renata Svobodná
Blázinec - 15.den
Vyoraná myš. Zpěv hrobaře. Nejlepší lék na duševní pohodu je práce venku. Švadlena s gramlavýma rukama. Opět relaxace.
Renata Svobodná
Už dva týdny v blázinci
Ještě jsem na cestě, nevystupovat! Krása nesmírná. Nikdo tu nemá péro. Slovenština je sexy (i v podání doktora Sovy).
Renata Svobodná
Ani make up a absence tepláků nezaručí vydařenou neděli.
Neděle naprd. V blázinci je zatím líp. Paralympijské šipky. „Teď mi dejte všichni pokoj, jdu relaxovat!“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze se koná tradiční studentský majáles a lidé se...
KOMENTÁŘ: Padne-li Ukrajina, migrační pakt uprchlíky nezastaví
Premium Hlavním předvolebním tématem před evropskými volbami do europarlamentu je migrační pakt, migrační...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O jeho smrti...
VIDEO: V jižní Číně se propadla dálnice, o život přišlo nejméně 24 lidí
Nejméně 24 lidí zahynulo při propadu části dálnice na jihu Číny. Informovala o tom dnes agentura AP...
Prodej pozemku k bydlení, 595 m2, Česká Lípa, P-4
Česká Lípa - Dolní Libchava
2 150 000 Kč
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 493x
Blog si vedu už několik let, ale tady teprve začínám. Je to pro mě někdy záznam neutuchající samomluvy, amatérská autopsychoterapie, jindy možnost pobavit sebe či čtenáře svým zážitkem. Provází mně na mé klikaté cestě k fyzickému i duševnímu zdraví.
Deník z blázince není aktuální, psala jsem jej v roce 2019.