Na Měsíc
Od probuzení jsem zpruzená a otrávená, děti mi lezou na nervy, jen co vylezly z postele (vlastně už tím, že se jim vylézt nechtělo). Několikrát jsem je během ranního vypravování za povinnostmi seřvala, ať si pohnou, nebo přijedeme pozdě, jsem nervní ze spěchu doma, řízení auta ranní špičkou přes město, a teď ze setrvačnosti jdu do práce, kde budu půl dne sedět u počítače a dělat něco, co mě nebaví a nevidím v tom žádný smysl. Jak já bych mohla někomu pomoct, když jsem sama úplně v háji?
Odpoledne budu chystat večeři, starat se o domácnost, bavit se s dětma, co bylo ve škole a školce, možná vyšetřím trochu času na procházku po venku, ale večer, jak se setmí, budu zas jak praštěná palicí po hlavě a nejradši bych šla spát zároveň s dětma. To prý dělají ty prášky, které se už několik měsíců snažím poctivě brát. Jenom ať mě potom nikdo neotravuje s plněním manželských povinností! Že to bývalo příjemné zakončení dne a projev vzájemné náklonnosti s manželem, si už vůbec nepamatuju.
Netěším se ani na víkend, který je pro mě jen čas na dohnání restů v domácnosti z pracovního týdne. I když máme volno a trávíme čas s dětmi, dráždí mě každé jejich „mamí!“ k nepříčetnosti. Často se stává, že na mě mluví obě děti i manžel najednou a já nejsem schopná přepínat z jednoho na druhého a nejradši bych se na ně utrhla: “Dejte mi všichni pokoj!“. Když jsem ještě byla schopná na téma nadměrného ruchu a řečí více lidí najednou žertovat, navrhovala jsem: „Otevřete okno, ať se ten hluk vyvětrá!“ Teď bych potřebovala nějak vyvětrat v hlavě. Jsem protivná sama sobě a znechucená celým světem. Z ničeho nemám radost, na nic se netěším. Nepomáhají prášky, procházky, které jsem si naordinovala, ani dostatek slunečního svitu za uplynulé léto. Teď se zase dřív stmívá, a já nevím, jak přečkám zimu.
„Co by mi pomohlo? Já už ani nevím. Snad vypadnout z toho všeho na měsíc pryč. Sbalit si na záda batoh a chodit sama po horách a spát venku, vařit na ohni a být jen se svýma myšlenkama. Nebo odletět fakt na Měsíc, ať jsem od starostí co nejdál“. Když jsem se vrátila zpátky na zem, napadlo mě, že by mi snad psychiatr mohl napsat na pár týdnů neschopenku, abych měla čas chodit často do lesa a udělat si pořádek v hlavě. „Anebo se prostě nechám zavřít do blázince!“, vykřikla jsem nakonec do telefonu, až jsem se lekla, že to někdo uslyší a rovnou mě tam odvezou. „Uf, to já bych teda nemohl, tam by mě nikdo nedostal, ale jestli myslíš, že by ti to prospělo…“, odpověděl manžel.
Později v čekárně u psychiatra jsem se snažila sesumírovat, jak se cítím a co mě trápí, a z té beznaděje jsem se sama nad sebou nezadržitelně rozbrečela. Takže když jsem vcházela do ordinace, slzy ze mě stříkaly na všechny strany. Doktor si mě vyslechl, i můj nesmělý návrh, jestli by mi nepomohla hospitalizace, a oznámil mi, že by to byla možnost, ale prozatím by si ji nechal v záloze a předepíše mi navíc další léky „na projasnění nálady“. „Vždyť vy ten život máte celkem pestrý a musíte se naučit žít s tím, co máte.“
Jak jako pestrý, když mám pocit, že všechno stojí za hovno? Poslouchal mě vůbec, když jsem říkala, že už nemůžu dál? A kdy se to mám učit, když na nic nemám čas a připadám si úplně vyčerpaná? Nevím, jestli se tomuhle říká vyhoření, protože já jsem nikdy doopravdy neplápolala, ale teď je ze mě jenom hromádka chladnoucího popela. Nakonec mi přece jenom to doporučení do léčebny napsal, a sice na psychosomatické oddělení, kde je pobyt na 6-10 týdnů. Takže ne měsíc, ale dva.
Tři-dva-jedna-start!
Renata Svobodná
Dušičky procházejí žaludkem
Letos jsme na Dušičky na hřbitov dostali až dnes. Zato jsme si podle rčení, že láska prochází žaludkem, na své rodiče a prarodiče vzpomněli při večeři.
Renata Svobodná
Po 21. hodině všichni spát. A ruce na peřinu!
Jak dokážu, že jdu z práce? Jak dokážu, že jsem venku kvůli psovi, i když zrovna nekaká? Co když jsem náměsíčná? A můžou venku být strašidelné dýně?
Renata Svobodná
Blázinec - 15.den
Vyoraná myš. Zpěv hrobaře. Nejlepší lék na duševní pohodu je práce venku. Švadlena s gramlavýma rukama. Opět relaxace.
Renata Svobodná
Už dva týdny v blázinci
Ještě jsem na cestě, nevystupovat! Krása nesmírná. Nikdo tu nemá péro. Slovenština je sexy (i v podání doktora Sovy).
Renata Svobodná
Ani make up a absence tepláků nezaručí vydařenou neděli.
Neděle naprd. V blázinci je zatím líp. Paralympijské šipky. „Teď mi dejte všichni pokoj, jdu relaxovat!“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě čepovala pivo
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...
Na čarodějnice padaly teplotní rekordy. Ve Žďáře od vatry vzplála tráva
V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...
Češi chtěli odříznout proruského Ukrajince, zastání našel na Slovensku
Proruský ukrajinský politik a podnikatel Arťom Marčevskij, kterého česká vláda minulý měsíc...
Měli „rozjasnit každodenní život v boji“. Pávi vyvolali smršť nadávek na Putina
Vedení zoologické zahrady v ruském Lipecku dostalo podivný nápad se taky nějakým způsobem zapojit...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 493x
Blog si vedu už několik let, ale tady teprve začínám. Je to pro mě někdy záznam neutuchající samomluvy, amatérská autopsychoterapie, jindy možnost pobavit sebe či čtenáře svým zážitkem. Provází mně na mé klikaté cestě k fyzickému i duševnímu zdraví.
Deník z blázince není aktuální, psala jsem jej v roce 2019.