Dej mi ruku, dám ti svou

Taky vám tak chybí obyčejné podání a stisk ruky? Zdá se, že poslední dobou tento pozdrav  pomalu a nezadržitelně mizí.  

Přes léto a zatím ještě venku jsme se mohli a můžeme pozdravit slovy či úsměvem. V zarouškovaném stavu už zase nezbývá, než místo pozdravu zahuhlat něco nesrozumitelného, a protože se i pod rouškou doporučuje být pokud možno zticha a nesnažit se viry křikem propasírovat přes vlákna roušky, většinou jenom pokyneme hlavou. Zato podání ruky pomalu a nezadržitelně mizí.

Nikdy jsem nebyla moc kontaktní typ, ale od doby, co je jakýkoliv bližší fyzický kontakt prakticky vyloučen, mám nutkavou potřebu se dotýkat, nejen stisknout někomu ruku, ale své známé a přátele při setkání pořádně obejmout. Nebojte se, na cizí lidi se nevrhám, nechci skončit ve svěrací kazajce.

Zdá se, že podání ruky se snaží obhajovat a udržet už jen mistr etikety pan Špaček. Co je něm ale tak špatného? Vždyť si všichni ruce pečlivě myjeme. I já, která jsem od přírody špindíra, si nanáším dezinfekci na ruce, kdekoliv se to vyžaduje. A není snad podání ruky symbolem, že v ruce nemám zbraň? Podáním umyté ruky můžeme protějšku vyjádřit, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Případně si samozřejmě můžeme ruce umýt i po pozdravu, ale pokud možno ne bezprostředně po něm, aby to nebudilo dojem, že se druhého štítíme.

Rozmáhá se pozdrav drcnutí loktem, jako údajně bezpečná alternativa k podání ruky. Dokonce jsem viděla lékařku, jak takto zdravila děti, své pacienty. Vy si jak často myjete loket a loketní jamku? Převlékáte si a perete a vyvařuje oblečení pokaždé, když si podle rady odborníků odkašlete či kýchnete do rukávu v místě lokte? Dřív bylo smrkání a kýchání do rukávu považováno za nechutné, teď se doporučuje, a pak si touto nejšpinavější částí těla, či oděvu můžete drcnout „bezpečně“ na pozdrav. Otřít cizí naprskané kapénky a někdy později do téhož místa přitisknout svá ústa s hlasitým “hepčí”.

Můj absťák po dotycích rukou dospěl až tak daleko, že když jsem si šla nechat udělat nehty do “lakovny” k Vietnamcům a manikůru mi dělat mladý muž, připadaly mi jeho jemné doteky (samozřejmě vydezinfikovaných) rukou až nepatřičně intimní. Chtěla jsem ho jakoby náhodou pohladit prstem, ale nejsem si jistá, jestli bych ho nevyrušila ze soustředěného broušení mých nehtů a třeba by mi leknutím ubrousil kus prstu.