Co předcházelo blázinci

Poslední dobou prožívám procházku slzavým údolím. Není dne, aby se mi alespoň na okamžik nezalily oči slzami. Často pláču, někdy docela řvu. Teď jsem si neustálým nimráním ve svých pocitech asi uhnala slušnou „depku". (rok 2019)

Poslední dobou prožívám procházku slzavým údolím. Není dne, aby se mi alespoň na okamžik nezalily oči slzami. Často pláču, někdy docela řvu. Tuším, čím to je. Začala jsem si psát deníček, vzpomínám na to, jak jsem se v dětství a dospívání cítila, a jak mi vlastně nikdy nebylo úplně dobře a volno.  Ale naučila jsem se to potlačovat, nepřiznat a nedávat najevo. To už musel být intenzivní zážitek, abych se rozbrečela. Teď jsem si neustálým nimráním ve svých pocitech asi uhnala slušnou „depku“. Myslela jsem, že mi to pomůže. Když poznám, pojmenuju, přesně popíšu a zaznamenám svoje úzkosti, strachy a smutky, soubor v počítači zavřu, odložím sešit, nebo vypnu diktafon, kam si nahrávám svou samomluvu, uleví se mi. Ale ono ne.  Vzpomínky mi vhánějí slzy do očí, jako bych až teď plakala pro všechny ty křivdy, které se mi kdy staly. Až teď pláču lítostí nad tím, že umřeli mí rodiče a je mi líto, že jsme si toho nestihli spoustu říct a usmířit se. Snažím se o alespoň takhle, myšlenkami a psaním. Doufala jsem taky, že kromě vlastní úlevy, mé svěřování se deníčku pomůže jiným, aby buď lépe poznali mě, nebo pokud mají sami podobné nepříjemné vzpomínky a pocity, že je poznají, pochopí a tím se jich budou schopni zbavit.

Místo toho je mi úzko prakticky pořád a nedaří se mi se z toho rozptýlit nějakou příjemnou myšlenkou. Jsem lítostivá, všechno mě dojímá a často jsem taky zbytečně protivná na manžela a děti. Křičím po nich, mračím se, mám pocit, že mě otravují. Vzápětí si uvědomím, co dělám, zalituju, rozpláču se a omlouvám se jim. Skoro si nevzpomínám, kdy jsem naposledy měla z něčeho radost, od srdce se zasmála. Poslední velmi příjemný zážitek byl koncert Michala Hrůzy tlumočený do znakového jazyka skupinou Hands dance. Nádhera. A já, bulela jsem jak želva.

Milujeme se málo, nemáme na sebe čas, nebo jsme unavení, manžel sice za mnou chodí a jaksi lítostivě mi opakuje, že mě má rád, že by chtěl, ale mně se nechce. Nemám na nic náladu. I když se pomilujeme, nic moc z toho nemám. Už si nepamatuju, kdy jsem zažila vyvrcholení. I tato intenzivní radost bývá u mě zkalena tím, že obvykle pláču. Odjakživa (od té doby, co to umím), po tom brečívám. Uklidňuju muže, že mi nic neprovedl, nebolí to, jen je mi divně smutno, ani to neumím vysvětlit. Případně - bylo to tak krásné, že pláču, můžeš být pyšný, že jsi mi udělal takovou radost. Jenže uvnitř cítím, že je to spíš proto, že si podle svého názoru tohle ani nezasloužím.

Kde je můj smysl pro humor? Ráda jsem poslouchala vtipná vyprávění a četla zábavné knihy.  Myslela jsem, že umím krátkou poznámkou v pravý čas rozesmát své blízké. Moc toho obvykle nenamluvím a nejsem schopná bavit společnost, není mi ani příjemná ta pozornost ostatních, ale dokázala jsem jakoby odseknout na něčí poznámky a překvapivě vyvolat výbuch smíchu. Rozhodně jsem se nebrala moc vážně a moje vtipy byly takové sebeironické. Co jiného taky zbývá někomu, kdo má pocit, že nestojí za nic, než si dělat ze sebe srandu. Teď se vážně beru, nimrám se v sobě, snažím si sebe aspoň trochu vážit a mít se ráda, ale jako bych přitom něco ztrácela.

Pokud jsem své rozpoložení nazvala depkou, je to proto, že se jedná o ten nejrozšířenější název. Asi mi víc vyhovuje označení melancholie. To je sice starší název pro depresi a tudíž totéž, ale já to vnímám trochu odlišně. Otec, psychiatr, nám doma vštěpoval, že nesmíme brát jména deprese nadarmo. Ten název se zneužívá, kdekdo tvrdí, že má depresi (zkráceně a domácky depku), když mu třeba ráno ujede tramvaj a on musí v dešti na ostrůvku čekat o deset minut déle. Je zklamaný, že to nedoběhl, naštvaný, že mu řidič nepočkal a ujel před nosem, promoklý a je mu zima, bojí se, že bude mít průšvih v práci, ale není to deprese. Deprese je hnusná, odporná, smrtelná choroba. Lze ji vyléčit, léčba je zdlouhavá, ale ne vždy bez vedlejších nežádoucích účinků a ne vždy se to podaří. Je to v nejhorších stádiích černočerná temnota, bezedná bažina, ve které se utopíte. (Já jsem tedy dřív někdy měla chuť utopit se v kalném rybníce, ale říkat tomu deprese jsem neměla).

Naproti tomu melancholie je pro mě smutná nálada, ale ne tak hluboce beznadějná a chvílemi i docela příjemná. Jako když jdete v listopadu v mlze na hřbitov, pod nohama vám šustí závěje listí, vidíte jen siluety hrobů a rozmazaná světýlka malých svíček v červených nebo bílých skleněných lampičkách. Mlha a tlející listí zvláštně voní a vy si vzpomínáte, jak bývalo krásně u dědy o prázdninách. Když mám tuhle melancholickou náladu, obvykle vím, z čeho. Nebo si ji sama vyvolávám a libuju si v ní. (Poslední dobou mám ale pocit, že už si tak nelibuju, je jí na mě až moc a ráda bych se jí zbavila).  V depresi si libovat nelze. Nevím o nikom, kdo by si hýčkal třeba rakovinu a s potěšením sledoval, jak mu rozežírá tělo zevnitř.

Pořád píšu a chci se tím zbavit přetlaku v sobě, tečou mi slzy, a doufám, že už brzy se všechno odplaví pryč. Asi působím jako hysterka, nebo přehnaně sebelítostivá, nezralá a nevyrovnaná. Ale asi právě tohle zatím jsem. Až teď si totiž dovoluju se sebou zabývat. Naučila jsem se, že takhle se projevují jej nedospělí a slabí jedinci a že je správné emoce potlačit a skrýt. Byla jsem celý život poslušná a měla by ze mě tedy vyrůst správná dospělá a vyrovnaná žena. Jak to, že tomu tak není? Nejspíš to nebyl dobrý nápad, tvářit se, že se nic neděje, když se dělo, nepřiznat sobě, ani okolí, že se někdy cítím pod psa a jindy mám úžasnou radost. (kdy naposled? a smím vlastně?) Nestalo se mi nic strašného, nic, co by ostatní taky nezažili, měla jsem všechno, co jsem potřebovala, nikdo mi neubližoval. Stydím se, že teď rozlítostňuju nad maličkostmi, které mě potkaly, nad drobnými křivdami a zklamáními. Ale za třicet let se těch drobností nastřádá spousta. Hromada, která je s to mě zavalit a pohřbít zaživa.

Nenechám se. Nechci. Ale dovolte mi ještě chvilku brečet, než se s tím vypořádám a pak – funguje to podobně i s hromadou neprojevené a neodžité radosti? Že by na mě někde čekala? Čeká: ve školce, až si ji vyzvednu oblečenou do červených princeznovských šatiček a v družině, kam se vrátila z divadelního přestavení se školou nadšená novými zážitky. Taky každý večer v posteli, když se ke mně přitulí, políbí mě a zašeptá: „Dobrou noc, miláčku“.

Autor: Renata Svobodná | čtvrtek 13.8.2020 11:26 | karma článku: 16,52 | přečteno: 716x

Další články autora

Renata Svobodná

Dušičky procházejí žaludkem

Letos jsme na Dušičky na hřbitov dostali až dnes. Zato jsme si podle rčení, že láska prochází žaludkem, na své rodiče a prarodiče vzpomněli při večeři.

4.11.2021 v 21:36 | Karma: 13,02 | Přečteno: 304x | Diskuse | Osobní

Renata Svobodná

Po 21. hodině všichni spát. A ruce na peřinu!

Jak dokážu, že jdu z práce? Jak dokážu, že jsem venku kvůli psovi, i když zrovna nekaká? Co když jsem náměsíčná? A můžou venku být strašidelné dýně?

27.10.2020 v 15:05 | Karma: 25,93 | Přečteno: 921x | Diskuse | Ostatní

Renata Svobodná

Blázinec - 15.den

Vyoraná myš. Zpěv hrobaře. Nejlepší lék na duševní pohodu je práce venku. Švadlena s gramlavýma rukama. Opět relaxace.

22.10.2020 v 12:03 | Karma: 8,67 | Přečteno: 294x | Diskuse | Osobní

Renata Svobodná

Už dva týdny v blázinci

Ještě jsem na cestě, nevystupovat! Krása nesmírná. Nikdo tu nemá péro. Slovenština je sexy (i v podání doktora Sovy).

21.10.2020 v 13:34 | Karma: 12,97 | Přečteno: 400x | Diskuse | Osobní

Renata Svobodná

Ani make up a absence tepláků nezaručí vydařenou neděli.

Neděle naprd. V blázinci je zatím líp. Paralympijské šipky. „Teď mi dejte všichni pokoj, jdu relaxovat!“

16.10.2020 v 12:18 | Karma: 13,40 | Přečteno: 346x | Diskuse | Osobní

Nejčtenější

Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?

25. dubna 2025  9:05

Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...

Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje

20. dubna 2025  8:48,  aktualizováno  13:55

Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...

Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií

21. dubna 2025  18:19

Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...

Jednání o míru jsou v kritické fázi, řekl Trump. Rubio rovnou naznačil konec

18. dubna 2025  9:30,  aktualizováno  19.4 7:18

Sledujeme online Americký prezident Donald Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo...

Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let

21. dubna 2025,  aktualizováno  12:07

Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...

OBRAZEM: Plejáda státníků, davy z celého světa. Jak Vatikán pohřbíval papeže

26. dubna 2025

Americký prezident Donald Trump, jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj či britský princ...

Rakev papeže převezli do baziliky Panny Marie Sněžné, kde ho pohřbí

26. dubna 2025,  aktualizováno  13:48

Sledujeme online Za potlesku tisíců lidí projela centrem Říma kolona vezoucí rakev s tělem papeže Františka, který...

Silný výbuch otřásl íránským přístavním městem, jsou stovky zraněných

26. dubna 2025  12:13,  aktualizováno  13:47

Íránským přístavním městem Bandar-Abbás v sobotu otřásl mohutný výbuch, který podle íránské státní...

Kurská oblast osvobozena, hlásí Kreml. Gerasimov chválil Severokorejce

26. dubna 2025  13:18

Ruská armáda vytlačila z Kurské oblasti všechny zbývající ukrajinské vojáky, kteří část této...

Advantage Consulting, s.r.o.
LOGISTICKÝ TECHNIK SKLADU 50- 60.000KČ

Advantage Consulting, s.r.o.
Středočeský kraj
nabízený plat: 50 000 - 60 000 Kč

  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 345x
Jsem lehce nevyrovnaná normální ženská. Něco mezi šedou myší a hrdou lvicí. Introvert exhibicionista. 

Blog si vedu už několik let, ale tady teprve začínám. Je to pro mě někdy záznam neutuchající samomluvy, amatérská autopsychoterapie, jindy možnost pobavit sebe či čtenáře svým zážitkem. Provází mně na mé klikaté cestě k fyzickému i duševnímu zdraví.

Deník z blázince není aktuální, psala jsem jej v roce 2019.

 
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.