O uspěchané době a pomalých závorách.

Je to uspěchaná doba. Člověk si každý den říká, co všechno ještě musí stihnout, aby neměl výčitky. Musí tohle, musí tamto. Musí to stihnout v práci, na úřadě, na poště, v autě, doma......... 

I kvůli ušetřené minutě je ochoten hazardovat. V práci, v autě....... například u přejezdu. Pět minut jsou neskutečná muka. Jeden vlak stojí, druhý projel, tak proč to nezkusit? Není potřeba vědět jestli na jedné trati mohou jet dva vlaky za sebou. Není potřeba znát, že takhle s nějakými minimálními odstupy jezdí normálně každý den. Jinak by se nic nedovezlo včas a všude by bylo zpoždění. V práci i v autě.

Teď stačí, že jeden vlak stojí a druhý projel a závory jsou pořád dole. Auta stojí, chodci jdou. Není to diskriminace? Proč chodci smějí a řidiči ne? Nebezpečí přece nehrozí a riziko je minimální, protože jeden vlak stojí a druhý projel. Není problém.

Stačí se pouze spolehnout na strojvůdce, že omylem nedá zpátečku a vlak omylem nepojede dozadu místo dopředu. To už by problém na přejezdu byl. Jenže strojvůdci jsou takoví malí roboti. U nich se nepředpokládá lidský faktor, proto normálně můžou řídit i provoz u přejezdu, ačkoli zákon tuto pravomoc ukládá vlastníkovi tratě, nikoli dopravci. Proč ten strojvůdce zbaběle vyčkává a nevydá se veřejnosti, aby obhájil skupinku malých dětí a jejich doprovod? Riziko bylo minimální, strach ze sankcí není na místě. Možná by ten strach byl, kdyby se dětská noha zasekla v kolejišti. Noha je malá a riziko zaseknutí větší, než u nohy dospělé. To by video bylo větší drama a diváci - včetně rodičů dětí - by, se zatajeným dechem, sledovali jak to dopadne. Pojede další vlak? Nepojede? Stihne někdo dispečerovi nařídit generální stop?

Teď se čeká jak to všechno dopadne. Je absurdní, že jsme opět u toho čekání. Kolik ušetřených minut tím čekáním na výsledek ztratíme? Musíme ještě toho tolik udělat, abychom zjistili, že jediná věc, kterou musíme je umřít.

Smrt, ta věc nevyhnutelná, která na nás čeká. Trpělivost by mohla rozdávat. Příjemců je na blogu IDnes i na světě dost, včetně autora článku. On má totiž také děti a zná ten strach. Žádný rodič nechce přežít své dítě. Proto je učí. Červená stůj. Zelená rozhlídni se a jdi. Jede auto, co uděláš? 

Někdy ovšem netrpělivě řekne, jdeme! To stíháme. Na silnici, kde není žádný přechod ani semafor, nemá jinou možnost. 

Když pak dojde ke smrti, pak se bagatelisti ptají "stál ten spěch za to" ?