Jak potrestat podvodníky s argentinským masem?

Dochází k regulérnímu narušení vztahu občan - stát. Občan přímými daněmi dotuje stát a oplátkou požaduje ochranu před podvody. Touto cestou děkuji blogerům a ostatním čtenářům za inspiraci a přínos do diskuze.

Vztah občan - stát se dá srovnat s matematickým vztahem nepřímé úměrnosti, kde členy vztahu jsou důvěra občana ve stát a pravděpodobnost trestního jednání. Důvěra občana ve stát je nejvyšší, když pravděpodobnost trestního jednání je nejnižší a naopak. S větším rizikem porušování zákona a nedůsledného trestání pachatele důvěra občana (tedy potencionální oběti) klesá. Politik, který tenhle vztah nechápe, dlouho v politice nevydrží.

Pro upřesnění situace dodávám, následkem situace s polským hovězím masem vyšla paralelně do světa jiná mediální zpráva z úst ministra zemědělství Miroslava Tomana. Ten - bez nějakých dalších důkazů a přesnějších podrobností - tvrdí, že zaměstnanci (nebo majitelé) pražských luxusních restaurací prokazatelně porušovali zákon. Otázka je jaký? Protože trest je závislý na konkrétním porušeném zákoně. Nutno dodat jestli také projeví občanům laskavost a dodá důkazy, nebo nechá veřejnost v nejistotě.

Nedělám si iluze, že by paušálně všichni podnikatelé oplývali poctivostí až za hrob. To, co provedl ministr, byl obyčejný politický amatérismus, protože - místo regulérní prokázané informace, která má ochránit veřejnost před podvody - dal pavlačový drb, který ve finále může a nemusí potrestat všechny pražské podniky:

Chci vás ubezpečit, že to nešlo do žádných lowcostových restaurací. Byly to luxusní restaurace, speciálně v Praze. Braly to restaurace, které pak vydávají polské maso za argentinské, aby mohly prodávat za 1000 Kč porci, řekl poslancům. Toman nechtěl konkrétní podniky uvádět, jsou však podle něj nazývané asijsky. "A tím nemyslím čínské restaurace" dodal.

A teď se milý čtenáři rozhodni, kde se v Praze najíš! Pomalu, aby sis jídlo zabalil z domova. Ministr ti nechce říct, kam nemáš chodit, protože ví, že neproběhl žádný soud, platí presumpce neviny a tudíž nemáš šanci dopředu vědět, kam nemáš chodit. Máš pouze určitá vodítka. Názvy jsou asijské, ale nejde o čínskou restauraci. Dalším vodítkem je lowcost. Jestli do skupiny lowcost patří účet za jednu osobu do 500 Kč, 1000 Kč, nebo do 2000 Kč už se nedozvíš. Co je ale fakt, tak v Praze pivo pod 50 Kč určitě nepůjde ani v lowcostu. Vzhledem k faktu, že v Praze je 3493 podniků (zdroj: české hospůdky.cz), tak pomalu aby si začal hledat už teď, než se za rok vydáš na výlet do Prahy.

Jak tedy ochránit veřejnost před podvodníky? V současné době je lehké dát pokutu od ČOI. Těžko říct, jestli je při nabízené ceně 1000 Kč za porci likvidační pro majitele. Zveřejnit název podniku?Nutno dodat, že samozřejmě až po pravomocném rozhodnutí soudu bez odvolání. Dneska není problém přejmenovat hospodu!

Co říká zákon? Například §4 zákona 634 o ochraně spotřebitele: Obchodní praktika je nekalá, je - li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje, nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. Laicky řečeno přímo ovlivní ekonomické chování zákazníka. Buď by to polské/argentinské hovězí za 1000 Kč koupil, nebo v případě, že by věděl, že není argentinské tak za 1000 Kč nekoupil.

§5 téhož zákona říká: Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá......

Nemá cenu podrobně rozepisovat paragrafy. Podstatné je jaká forma trestu pro podvodníka je definována v zákoně 634?

Část třetí: Trest v mimosoudním sporu. Co si budu nalhávat. Mimosoudní spor a válka advokátů, není trest pro odpůrce, ale spíš pro navrhovatele.

Část šestá: Dozor veřejné správy. Ve světle faktu, že informace o polsko - argentinském hovězí vyšla na povrch až po skandálu ze zkaženým polským hovězím, můžu jen spekulovat jak dlouho pražské luxusní restaurace (jejichž název znát nesmíme) podváděly zákazníky a nejde jen pouze o pražské luxusní restaurace. Vyčůranost a podvody jsou fenoménem současné doby ve všech spektrech nabízených produktů a služeb a rozhodně nelze ukazovat prstem pouze na živnostníky. 

Část pátá: Povinnost informační databáze o bonitě žadatele o půjčku jasně dokazuje, že i spotřebitelé si můžou s podvodnými živnostníky podat ruku. Ale část pátá není obsahem současného sporu - polské/ argentinské hovězí.

Správní delikty v části šesté(§24/14) Maximální pokuta 5 miliónů. Pokud za jeden den prodají 100 porcí za 1000 Kč, má snad někdo pocit, že 5 miliónů zabolí?

V tomto ohledu přece nejde o polské maso. mohlo být i z Čech. Podstatné je, že se prodejce vědomě dopouští podvodu a očividně nemá strach! A teď je otázka: Je to podvod - tedy regulérní trestný čin s definovanou trestní sazbou? 

V tomto bodě bych byl moc rád, kdyby se ozvali čtenáři advokáti (například pan Burda, nebo někdo jiný) a předem děkuji za odpověď.

§209 zákona 40/2009 Sb říká: "Kdo sebe, nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti (polské maso) a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (pět porcí polského/argentinského masa), bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem, nebo propadnutím věci.

To by bylo panečku rodeo, kdyby se současné obchodní praktiky nehodnotily podle zákona 634/92 Sb, ale zákona 40/ 2009 Sb. Otázka je, jestli je k tomu vůle, protože já jako občan tento požadavek mám a můj požadavek je naprosto oprávněný s ohledem na mé přímé daně, za které si nemalými penězi platím státní ochranu!