Viola. Teď se jí kývají oba přední zuby a nechce si je nechat vytrhnout šípem vystřeleným z kuše. V příštím životě by chtěla být tygr. Nerada prohrává. A od Ježíška si přeje granule. Je to vskutku zvláštní děvče.
Jo, fakt granule.
Chodíme do útulku venčit psy. Viola jim k tomu dává ještě speciální výcvik. Třeba běžecký, skákací, nebo výcvik policejních dovedností. Umí se svým speciálně vycvičeným psem zachránit dítě, na které se řítí auto, nebo štěně, které padá do potoka. Je to brnkačka.
Dnes, když jsme šli z útulku, tak mi říká, že si přeje od Ježíška granule.
Ptám se nač jí budou a ona, že je zaneseme do útulku pro ty psy, ať mají taky radost.
Potěšilo mě to. Později jsem se jí ptal, jestli by jí nevadilo, kdyby jí Ježíšek opravdu přinesl psí žrádlo. Ale jen to. Žádné hračky. Zamyslela se a pak řekla, že to by byla asi trochu smutná, ale že to nevadí, protože by to potěšilo ty psy.
Vážení, takovouto já mám dceru! Právě mi praskl teploměr rodičovské hrdosti a po koberci se mi kutálí kilo rtuti.
Tak jo. Znám se s Ježíškem a tak to s ním domluvím. Myslím, že pod tím stromkem najde to, co si přeje. Na rozdíl od jiných dětských dárků se tomuto nevybijí baterky, nerozbije se a vydrží na celý život. Tím dárkem totiž nebudou granule, ale světlo, které si navždy rozsvítí uvnitř svého dobrého srdce.
