tak

jsem si uz precetla vsechny Vase clanky. To je priserne, myslim, ze lide ze "sporadanych" rodin si to vubec nemuzou umet predstavit. A pisete moc hezky, urcite by z toho byla dobra knizka

Re: tak

Děkuji za příspěvěk. Souhlasím s vámi, že si lidé ze spořádaných rodin trápení dětí z dětských domovů neumí představit. Teď mám na mysli děti před rokem 1989. Tehdy lidé měli více času všimnout si jejich nedostatků, osobnostních deformací. Měli více času odsunovat je na okraj společnosti. Málo které dítě z DD bylo schopno přijmout celospolečenské normy a pravidla. A to prosím ne, že by nechtělo, ono ty normy a pravidla neznalo. Naučit se je(ty pravidla) a přijmout je jako nedílnou součást životního cíle byl pro ně(a je i dnes) běh na velmi dlohou cestu. Vždyť i lidé ze spořádaných rodin se společenské normy někdy učí celý život. A po dětech z DD se respektování těchto pravidel chtělo(a chce) hned po opuštění ústavu.

Mějte se moc hezky.

Karma

To je prostě šílené, co jste musel zažít. Až z toho mám stažený žaludek a hlavně vztek na ty lidi, co si říkali Vaši rodiče. Vůbec si neumím představit, jak jste si to všechno v hlavě a srdci srovnal, abyste mohl normálně žít. Držím Vám moc palce.

Re: Karma

Děkuji za příspěvek a za palce.

Mějte se hezky.

Velmi vám děkuji

za váš příběh. Je to moc smutný příběh, a já jako Váš čtenář si vážím toho, že se o něj s námi dělíte. A člověk si uvědomí, že vlastní problémy jsou - z jiného zorného úhlu - jenom zrnko písku, co trošku tlačí v botě. Píšete moc hezky, vyprávějte, prosím, dál.

Re: Velmi vám děkuji

Děkuji za příspěvek kostičko.

Je mi ctí psát pro takové čtenáře jako jste Vy.

Mějte se hezky.

tolik bolesti....

a přesto prosím, vyprávějte dál...třeba se Vám uleví, třeba budeme umět pofoukat staré jizvy a bude vám s námi čtenáři dobře....je to smutné čtení, ale je v něm vůle, víra a naděje....