Město rovnosti - důvěrná reportáž ze Stockholmu

Co zaujme člověka, který se poprvé ocitl ve Stockholmu? O společných záchodcích, angličtině, lodích i životním prostředí. Reportáž ze zahraniční cesty, vážně i méně vážně, spíše slovem než obrazem.

Jistě znáte veřejné záchodky – muži si jdou za svým panáčkem a ženy za svou panenkou. Ne tak ale tady ve Švédsku. Veřejná WC jsou často společná – na letišti, v muzeích a dokonce i na nádvoří Královského paláce ve Stockholmu. V praxi to vypadá tak, že na dveřích je symbol panáčka i panenky a vy trochu s nejistým pocitem kráčíte ke kabinkám spolu s postarším Japoncem. Naštěstí bere za kliku kabinky vedle, zvláštní pocit však zůstává. U umyvadel je už více mužů než žen a vy se ohlížíte, jestli se neblíží dozor s důrazným upozorněním, že vaše kabinky jsou vedle. Mladý Švéd, s nímž jsem se na toto téma bavila, považoval společná WC za normální a přirozená. Vždyť nemáme jen dvě pohlaví, vysvětloval, je i třetí a možná i čtvrté, to je přece nesmysl dělat pro všechny zvláštní WC. Musíte uznat, že to je oprávněný argument, že nelze třetí nebo snad i čtvrté pohlaví diskriminovat. Navíc se společná veřejná WC nemusí vybavovat pisoáry. Kdo ví, jestli by bylo jasné, v případě záchodků pro třetí a další pohlaví, zda i tyto mají mít pisoáry. To by mohlo rozpoutat nějaké nechtěné debaty. Ne, ne, mají pravdu, Švédové, raději všechno stejné pro všechny. Výhody na všech stranách.

Není ovšem všem výhodám konec. Máme tu další z nich - všichni mluví plynně anglicky. Od zametače na letišti, přes náhodného kolemjdoucího až po prodavače v obchodech. Prý je to tím, že Švédové neumí točit filmy, natož dětské (milovníci Pipi Dlouhé punčochy se patrně musí smířit s tím, že její zlaté časy už jsou dávno pryč). Takže se děti už od útlého věku dívají na anglické filmy s titulky. V Dánsku, kam mě zavedla jedna z cest před pár měsíci, to bylo nemlich to samé. Na koho člověk narazil, bezvadná angličtina. Možná také proto se v zemích jako je Dánsko nebo Švédsko upustilo od vykání. Všichni si tykají, děti oslovují své učitele ve škole „ty“ a křestním jménem. Když antidiskriminace, tak dokonalá, děti nevyjímaje. Ve Švédsku se všichni zdraví nám povědomým: „Hej“ – „Hej, hej“ a je jedno, jestli jde o dobré známé, úplně neznámé, dospělé či děti. Takový pozdrav působí na našince velmi přátelsky, jako by vám nezbytně potřebovali něco důvěrného sdělit ve smyslu „Hej, počkej, musím ti něco říct“.

Velmi sympatické taky je, jak se ve Švédsku snaží vrátit ženám jejich místo v dějinách. V ohromujícím muzeu Vasa ve Stockholmu, kde můžete vidět obrovskou válečnou plachetnici z roku 1628, co si dal postavit král Gustav Vasa (ano, to je ta, co se potopila hned v přístavu, sotva po dvaceti minutách plavby a co ji po 333 letech vyzvedli takřka netknutou z mořského dna), tak i tady mají celou jednu expozici věnovanou ženám v 17. století. Až budete ve Švédsku, určitě muzeum Vasa nevynechejte, je skutečně ohromující, nejen onou unikátní lodí. Mimo jiné uvidíte, jak pracují restaurátoři, kterých se kdykoliv můžete na cokoliv zeptat (tak je to napsáno na tom skle, jímž jsou odděleni od návštěvníků). Kdybyste byli nositeli Nobelovy ceny, mohli byste se po té nádherné staré lodi – má asi 700 soch a různých ozdob, která potřebují onu restauraci – i projít. Takže prosím, neváhejte.

Sám Stockholm je velkolepým městem na ostrovech a moři. Úchvatné jsou nejen všudypřítomné lodě a parky, ale také péče, jakou Švédové věnují životnímu prostředí. Na jedné z hlavních promenád se nachází obelisk, který ukazuje, nakolik jsou vzduch a voda ve Stockholmu znečištěné, resp. kolik dusíku (červená trubice) a fosforu (zelená trubice) voda obsahuje před vyčištěním a po něm. Informace do obelisku proudí nepřetržitě, takže každý může vidět momentální stav. A nebylo by to Švédsko, kdyby sám král nešel příkladem - hlavním iniciátorem a donátorem této pozoruhodné památky je Carl XVI. Gustav, současný švédský král.

Je pravda, že nám Švédové před pár set lety ukradli pár „drobností“, které nyní vydávají za národní poklady, jako třeba Stříbrnou bibli z 6. století, co patřila ke sbírkám Rudolfa II. a teď se jí chlubí v nedaleké Uppsale. Navrhovala bych jim to ale odpustit a následovat jejich příkladu. Snad se mnou budete souhlasit.

Fotografie byly pořízeny autorkou článku.