Edvard Beneš - Zasloužil se skutečně o stát?

Nemyslím, že by Edvard Beneš byl státník, nemám jej za demokrata ani trošku a dokonce si myslím, že sehrál v našich dějinách úlohu spíše zápornou. ( Tento článek jsem napsal před rokem pro www.pfuk.cz )

Stalin, Beneš, Molotov

V Holešovicích na křižovatce tramvají u zastávky Dělnická je směrem k Libeňskému mostu antikvariát. Naprosto skvělý. Pokud ho neznáte, velmi doporučuji návštěvu, neboť historické a právnické literatury je tam velmi mnoho. Před prázdninami jsem tam zakoupil několik knížek Edvarda Beneše, protože prof. Kuklík svými knihami ve mě vzbudil větší zájem o Benešovo období. Své prázdninové lachtaní seance ve vaně jsem tedy částečně strávil čtením Benešových pamětí. Tedy hlavně v době, když nebylo k dispozici žádné vhodné a hezké stvoření něžného pohlaví, kteráž situace ovšem v mém případě již nastává nebezpečně často. Obraz, který jsem si však na tohoto politika vytvořil, zdaleka neodpovídá ani přijatému zákonu

(292/2004 Sb. tvořený větou „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“)

, ba ani stále a všude opakovanému tvrzení, jaký že byl Edvard Beneš demokrat, což i on sám o sobě opakovaně ve svých knihách tvrdí. On i fakt, že zákon navrhli tři poslanci ČSSD a KSČM (!!), svědčí o tom, že na uváděná tvrzení je asi třeba si dát trošku pozor.

Nechci zde rozvinovat příliš vlastní teorie a názory, k čemuž se v uvedené problematice necítím až tolik kompetentní, spíše to berte jako námět k diskuzi. Nechme tedy promluvit samotného Edvarda Beneše:

Edvard Beneš, Paměti - Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství
(druhé vydání, 1947)

str. 394 (Návštěva Sovětského Svazu 1943)

Vykonal jsem četné návštěvy v továrnách, ve vojenských objektech a institucích, v kulturních podnicích, ve vědeckých institutech a knihovnách, v divadlech a biografech; mluvil jsem s řadou činitelů od prostých dělníků, přes inženýry a ředitele, od prostých vojáků k důstojníkům a generálům, s politiky, diplomaty, s umělci, profesory, spisovateli. Pozoroval jsem všude bedlivě život, práci, lidi, muže, ženy, děti. Vše bylo zaměřeno na válku, na frontu, na vítězství, na poválečnou rekonstrukci, a co se nás týkalo - na naši vzájemnou spolupráci a budoucí slovanské společenství. Československo bylo všude přijímáno radostně, upřímně, srdečně.

Odnesl jsem si dojmy nezapomenutelné. Byla to jedna z mých politických cest - za tak zvláštních poměrů Sovětského svazu i mé vlastní země - kterou v politickém životě svém pokládám za jednu z nejdůležitějších pro naši poválečnou budoucnost. Soudím také, že jsem do života Sovětského svazu znovu dosti dobře nahlédl a své pochopení národů Sovětského svazu ještě prohloubil.

Výňatek z telegramu poslaného E. Benešem Janu Masarykovi a vládě z moskevských jednání 1943

Vývoj k nové sovětské říši, decentralizované, s pevným místem pro ostatní sovětské národy v duchu nové lidové demokracie je na nepopiratelném a definitivním pochodu. Z války vyjde nový Sovětský svaz, hospodářsky a sociálně zachovávající sice plně sovětský systém, politicky však naprosto nový; bude stát v čele Slovanů a vynutí sobě a tím i jim zcela nové postavení světové.
.............
S našimi poslanci komunistickými jsem dlouze jednal a vcelku po podrobné výměně názorů o minulosti, přítomnosti i budoucnosti republiky je mezi námi dohoda o dalším bezprostředním postupu, o době přechodu domů po pádu Německa a o postupu k vytvoření celonárodní fronty domácí hned po převratě.

Edvard Beneš, Paměti - Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství
(druhé vydání, 1947)

str. 427

Socializační proces společenský je dnes v celém světě ve všech moderních demokraciích i dnešních jejich formách na postupu! (Viz na př.vývoj dnešní Velké Britannie!) Bylo to až do nedávna omezování různých forem soukromého vlastnictví a soukromokapitalistického zisku; dnes už je to vysloveně postátňování a socializování všech forem vlastnictví podle socialistických nauk. Dnes se formule socializační vtělují v různých formách i do nových konstitucí. Vědecké hospodářské plánování je už přijímáno všeobecně. Je to všechno velký krok k socializaci moderní demokratické společnosti a zároveň vysloveně velký krok ke kompromisu i s názory hájenými sovětským socialismem.
...................
A tu kladu opět podstatnou otázku: je možné soužití mezi sovětským socialistickým systémem a novou přebudovávanou demokracií, která zásadně už princip zveřejňování výrobních prostředků a soukromého zisku přijala a která by jej v praktické politice vedle jiných t. zv. socialistických cest a prostředků - odvážně a přitom rozumně a vývojově uplatňovala? Ano nebo ne? Odpovídám opět, že ano! Cesta je tu opravdu otevřena.
...................
I komunisté, když už se dostali tak daleko na své cestě za skutečnou mocí, musí rozumět tomu, že si mají ukládat nějaké rezervy, nemusí jít sice nikde zpátky, ale musí mít trpělivost, aby správně volili chvíli, kdy mohou zase pokračovat v další vývojové a rozumné cestě.

Projev Edvarda Beneše do vlasti dne 21.12.1943 v moskevském rozhlase - úryvek

Náš stát, který si hned po této válce vytvoří zcela svobodně svůj politický režim se zcela omezeným počtem politických stran - já sám osobně bych si přál jen tři - bude státem demokratickým a skutečně lidovým.
...............
Náš stát také hospodářsky a sociálně provede řadu změn: přime pro svou politiku a své hospodářství systém plánování, jak už před touto válkou někteří naši národohospodáři o to usilovali; já sám očekávám a budu usilovat o to, aby celá poválečná rekonstrukce politická, hospodářská a sociální - a zejména i národnostní - našeho nového státu byla provedena velmi rychle, ale hlavně podle předem připraveného programu naší dobře promyšlené a vědecky připravené první pětiletky.

Obdiv k totalitnímu Sovětskému svazu, ke Stalinovi osobně, pochopení pro cíle českých komunistů, propagace krádeže majetku (znárodňování), obdiv k "vědeckému plánování", to vše se Benešovými knihami a projevy vine jako červená nit, předznamenávající únor 1948. Skutečně se tedy Beneš zasloužil o stát? A pokud ano, o jaký vlastně? O demokratickou Československou republiku, nebo o ten stát, ve kterém jsme zde až do roku 1989 museli žít? Co si myslíte vy? Byl Edvard Beneš opravdu demokrat?