Ženy, se kterými se nyní setkávám, se chovají jako oběti (znásilňují sami sebe). Nedělají to, co cítí, (nebo necítí nic) a dělají, co si 'myslí', že by měly dělat.
Sami sebe stále znásilňují ! 'Mám chuť na to krásné jablíčko ! ' Například. 'Ale ne, nevezmu si ho, nechám ho svému dítěti !' Taková jsou převážně jejich rozhodnutí ! Žena, která se chová takovým způsobem (např. si o milování s manželem nerozhodne sama, ale rozhoduje o tom především její pocit povinnosti vůči manželovi (je mu přeci zavázána jakousi manželskou smlouvou !!) se vlastně ve jménu 'manželství' každý večer znásilňuje sama. Tyto ženy ztvrdnou a přestanou vnímat své pocity. Aby netrpěly, ubijí je v sobě !
Jak asi vychovávají své děti ? Co myslíte ?
Přestanou být citlivé i vůči nim ! Ne, že by je nemilovaly, to jejich stres jim nedovolí, dítě chránit svým cítěním !
Vidíme to všude kolem sebe.
Už 6 ti leté dítě nosí do školy zátěž, která představuje minim. 1/3 jeho vlastní váhy ! Jak se Vám to líbí !
Kde je láska ? Kde se projeví ?
Vychová vystresované, nemocné, neradostné, neposlušné, hyperaktivní dítě, kterému bude trvat pravděpodobně dalších 50 let, než si uvědomí, že byl vychován jako otrok a že se tím otrokem stal. Stal se rovněž otrokem svých vlastních sebeznásilňujících rozhodnutí.
Nejste-li sami sebou (něco jiného cítíte, než co vyjadřujete navenek) neplatí pro Vás žádný z vesmírných zákonů (neděje se Vám dobré, neznáte hojnost, nevěříte si a žádáte neustále pomoc od okolí, neznáte pocit vnitřního štěstí, nevěříte lidem, nemáte pocit přátelského vesmíru, cítíte se šikanováni a zneužíváni, jste zmatení). — (– cítí se smutně)
Buďte sami sebou.
