Teď, krátce před velikonocemi, jsem měla takový sen; a dnes už po sté o něm přemýšlím.
Navštívila jsem příbytek člověka, jenž se připravoval také na oslavu velikonoc, maloval si totiž své kraslice. . .
Zvolil stejný postup, jako volí i naše moravské malérečky. Nejpre ponořil své vajíčko do nálevu z ořešáku - pěkně ztmavlo a po té jej postupně vkládal do několika dalších roztoků přírodních barviv.
Mezi jednotlivými barevnými vrstvami namáčel své pero do vosku a nakreslil si vzoreček, jaký je obvyklý v jeho prostředí a jež považuje za libý.
Na konci bylo vajíčko tak krásně omalované, že bylo až libozvučné. (v životě se stává, jsme-li více sjednoceni, že slyšíme zvuk a uvidíme jeho barvu. Malé děti např. říkají, že tato ukolébavka vypadá modře.)
Zde, v mém snu, tomu bylo obráceně. Viděla jsem kraslici a slyšela její libý zvuk. Zpívala překrásně. Mnohazvučně. Můžete si představit např. zpěv chlapeckého chóru.
Protože jsem ve vlastním životě považovala za nepřijatelné, aby vejce zpívalo mnoha zvuky, uvědomila jsem si, že když to nevychází z mých vlastních zkušeností a je to nové, že právě sním.
U vědomí toho, že prožívám neznámé, třebaže překrásné, jsem se zeptala, co tento sen znamená.
Odpovědi jsem se velmi podivila a seznámím vás s ní :
- Objala mě nekonečná něha a láska. Nepoznaná, třebaže jsem se více než před rokem ve snu procházela mezi lidmi, jež mi také na zlomek vteřiny dali poznat, co k sobě samým, i k sobě vzájemně, cítí.
Následně jsem pak několik měsíců lidem na potkání vykládala, že oni ve skutečnosti nemilují. A že my lidé nechápeme, co je láska, nedokážeme ji proto žít.
Ano, tedy ten muž mě objal. Nechal mi pocítit, kým je. (Bylo to zase jen na zlomek vteřiny.) Nemohla bych to déle vydržet, ale pochopila jsem. Nebyl z tohoto světa, stejně jako lidé z mé sněné ulice, tenkrát.
- Ukázal mi, jak tvoří člověk. Vstoupí do svého pocitu, t.j. představa barvy na kraslici . . a má záměr, t.j. vzoreček z vosku, patřící k té barvě.
Během svého života se pak postupně touto překrásně barevnou a krajkově vzorovanou kraslicí, která libozvučně zpívá, stává. - A já ji s láskou objímám. víš ? Řekl mi .
- Když jsem se probudila, věděla jsem, že existují lidé, kteří netvoří svoji osobní kraslici, protože mají už jen neosobní přání a jimy zabarvují kraslice ostatních.
Jejich osobní kraslici pak tvoří zevnitř (od zárodku) a s láskou, tvůrce.
