Vstupte do tmy.

Prožijete své vlastní vnitřní peklo, ale možná pochopíte život. Nač čekat na black out ? Vstupte do tmy. A skončíte- li na 15 nejbližších let na psychiatrii, možná se v budoucnosti tímto poznáním osvobodíte z cesty, po které dosud

 s tak usilovným přesvědčením kráčíte.

Nevědomky totiž kráčíte po své vlastní ose zla.

Dám Vám příklad, abyste pochopili svůj svět a jeho kvality, jež svými volbami vytváříte.

Dejme tomu, že před usnutím se necítíte dobře. Někdo Vám neporozuměl, nebo Vám nevyhověl. Nebo Vás někdo podvedl. Špatně usínáte. Ráno se vzbudíte, a na chvilku si pamatujete, čím jste ve svém snu žili.

Vidíte se na malé kánoi.

Pádlujete na vodě hluboké a čisté mezi New Yorskými mrakodrapy. Pod Vašima nohama je 38 pater asi 15 ti okolních budov a nad hladinou ční dalších 38 podlaží každého z těchto mrakodrapů.

Cítíte bolest z bezvýchodnosti a beznaděje světa, v němž jste se ocitli. Ta bolest, jíž v tom snu prožíváte, je nezměrná. Nikdy jste si nic horšího nedokázali představit. A to je Váš vlastní svět, jenž jste si svými životními pocity, postoji , myšlenkami a činy vytvořili.

Když slyším od přátel slovo láska, celá se otřesu, možná mi na ústech vystoupí opary.

Vím, co považují lidé obecně za 'miluji Tě'. (Chci tě, dělá mi dobře se tě dotýkat, nejsi-li se mnou hluboce trpím. Vlastním Tě, vychovávám Tě, dávám Ti doporučení, jak se máš učesat, co si máš obléci, co nemáš říkat, a co si vůbec nesmíš za žádných okolností myslet.)

Jen málokdo chápe, že láska znamená především přijetí druhého člověka takového, jakým je. Nežádám, co mi můj milovaný nemůže dát.

Slovo láska ve skutečnosti znamená kvality, jež si lidé s láskou bohužel nespojují. Pochopení, vcítění, sounáležitost, připravenost pomoci, podpořit, pochválit, ocenit, nežádat . . .

Vše, co Tobě, můj milovaný, dělá radost je i mojí vlastní nezmenšenou radostí. Já jsem v Tobě, stejně jako Ty ve mně. Jsme jedním jediným člověkem.

Duchovní člověk nevnímá takto jen svoji rodinu, své přátele, kamarády a kolegy. Duchovní člověk cítí, nebo si je toho dokonce vědom, že na světě není člověka, jímž by nebyl on sám. Duchovní člověk si je vědom toho, že na světě není bytosti, kterou by nebyl současně on sám. Nezraňuje, protože cítí, že by zranil především sám sebe. Vnímá celý svět jako svůj vlastní svět.

Duchovní člověk se necítí být ohrožen, nedělá neosvícené věci. Ví, že svět je přátelské místo, v němž platí zákony, jež považuje za dokonale spravedlivé, protože je takové rozpoznává.

Stává se, (o tom by psychiatři celého světa mohli mluvit hodiny) že se člověk nepochopením sebe a svého života propadne do své vlastní tmy. Zažívá psychotické stavy, v nichž se mu před očima odehrávají děje, jež si svými nezvládnutými pocity vytvořil. Osvícení lékaři říkají, že prožívá psycho-spirituální krizi a umí mu vysvětlit, proč se mu děje, co se mu děje. A někteří z nich dokonce podají návod, jak žít, myslet a cítit se lépe, aby se pro něj nestával život nezvládnutelným peklem.

Přeji Vám všem jen radostné dny. Prozradím Vám malé tajemství, protože k Vám cítím sounáležitost. 

Ta radost spočívá jen ve Vašich srdcích. Nemusí být nutně (a ani nebývá) obrazem světa v němž žijete. Je vnitřním stavem člověka. Kéž byste měli moje poznání !