Děti mají ve školách zpívat, tančit, přednášet básničky, které je oslovují, hrát divadlo a učit se jen prostřednictvím řečnictví.
Mluvit, mluvit, mluvit !
Jen to je přirozené !
Osm hodin denně mlčet je ubíjející !
Nabízím možné řešení . . .
Všechno je lepší, než to naše zarputile zbloudilé školství. Podle mě v dětech vyvolává pocit soutěživosti, ale ony se přeci musí naučit naopak spolupracovat !
Kdo si nepřeje, abychom se učili přemýšlet ?
Stát ? Učitel ? Rodiče ? Společnost ?
Proč si většina z nás myslí, že v budoucnu se bude mít lépe, aniž by změnili své chování a tedy hlavně způsob svého myšlení ?!
Co nového chceme tyto děti naučit starým způsobem ?
A co se mohou naše děti svým 8 hodinovým mlčením ve třídách doopravdy naučit ?
Pravděpodobně téměř nic.
Přijdou do svého prvního zaměstnání a nebudou se umět domluvit !
Záhy získají dojem, že svět jim nerozumí a je k nim nespravedlivý.
Posloucháním slov se ještě nikdo mluvit nenaučil ! Možná jen papouškovat ! Snad.
V hodinách je nutné učit děti přemýšlet a kriticky hodnotit, měly by být schopné už od dětství říkat, co si myslí, že je dobré, a proč, a co zase naopak .
Budou-li se, formou řečnických cvičení, určitým tématem zabývat, zůstane v jejich mysli nejen to, co říkali ostatní spolužáci, ale také budou mít svá vlastní poznání či přesvědčení, která je mimo jiné naučí vyjádřit se, říci s čím souhlasí a proč, anebo nesouhlasí;
Brzy poznají, že svět není černobílý, a že myšlení nebolí. Myšlení se tak stane jejich druhou přirozeností, hned po dýchání.
A možná si začnou vážit světa svých spolužáků a možná začnou být hrdí i na sebe.
Potřebujeme člověka, který si věří !
Jen takový dokáže změnit svět !
Na téma např. Mistr Jan Hus, či Jan Ámos Komenský, či Božena Němcová budou pak moci hovořit až do konce svého života.
A měla by být nabízena nejen původní témata ke zkoumání, ale také témata nová.
Např. Co je to svědomí ? Je ve mně ? Nebo kde je svědomí ?
Nebo, co znamená, když jsem smutný ?
Co mám v takovém případě dělat ?
Mám právo cítit se uvolněně a dobře ? Co musí být jinak, aby byla škola hrou ?
Co to znamená důvěra ?
Chceme žít v přátelském světě ? Žiji ve své škole jako mezi přáteli ?
Co se musí změnit, aby tomu tak bylo ?
Mám právo řídit se svými pocity ? Mám právo na svoji pravdu ?
Jak se zachovat, když cítím, nespravedlnost ?
Co to znamená vědět ?
Proč bych se neměl smířit se svým umlčováním ?
Jak poznám, že jsem obelháván, či manipulován ?
Na základních a všeobecných středních školách nemusí být probíráno jedno téma za druhým, jak jsme to poznávali my sami, a při tom si denně říkali : ´to musím nějak ošidit´, ´není v mých silách to každodenní množství informací zvládnout ! ´
Dle mého postačí, vždy vybrat hlasováním ze tří, či pěti témat, jedno, a tomu se budou ve třídách poctivě a s radostí věnovat. Až dokud se téma zcela nevyčerpá.
K čemu je člověk, který se stydí promluvit ?
Pokud se tomu nenaučí včas, bude frustrován ! Každý má právo na sebevyjádření !
Tomu se naše děti musí naučit !
Učit se bez stresů a tak, aby mi zůstalo to podstatné už jednou pro vždy v hlavě.
Když hovoří učitel, žáci to většinou nevnímají, protože informace jsou podávány složitěji, než jsou schopny chápat. Mozek dítěte je zkrátka jiný , než mozek učitele ! Když si však látku zkoumání ozřejmí prostřednictvím slov svých spolužáků a svým vlastním vyjádřením, budou považovány veřejností za vzdělané lidi.
Námitka, že si žáci nezvolí téma vhodně, odpadá, protože učitel může téma (svým vlastním pohledem a s odůvodněním ) dát ostatním ke zvážení.
Po volbě tématu vyučovací hodiny, či hodin, by měl učitel krátce vysvětlit to podstatné, a vyzvat žáky , aby zaměřili svoji pozornost také k dalším otázkám daného tématu.
Řečnické hodiny jsou vhodné zejména k osvojení si dějepisu, literatury, zeměpisu, občanské nauky, cizího jazyka, přírodopisu, možná i fyziky a chemie; pravděpodobně se žáci naučí diskutovat i nad tématy jako je matematika, či deskriptiva. Alespoň tou formou, že budou namítat, že tato látka je v dalším životě nevyužitelná.
Domnívám se, že se velmi brzy naučí, prosadit se.
Je pak na učiteli, zda děti dokáže motivovat, zda je dokáže přesvědčit, proč by se měli zabývat např. trigonometrií či rovnicemi.
Bez motivace je škola ztrátou času !
Vzpomínám si, jak jedinou motivací ke studiu byla za mého mládí soutěživost.
Pro mě, dívku s vysokými ambicemi to bylo dostatečně motivující, ale také velmi stresující ! Někdy i velmi deprivující ! Vzpomínám si, jak jsem se nedokázala naučit malou násobilku.
Většina dětí ve třídě už nehádala a odpovídala správně, ale já, v té své vystrašené hlavě ne a ne pochopit principy, kterými se to ´zatracené násobení ´ řídí !
Ať žije nové školství ! Bez soutěžení a bez stresů.
Diskutujme, přátelé !
