Fyzický, tedy vnější svět, ten projevený, který vnímáme jako svoji životní realitu, a jehož prostředí tak důvěrně známe, zatím neovládáme. Někteří z nás se jím dokonce ovládat nechávají. A stejně tak nechápeme, co znamená přítel.
Tedy ten náš svět je podle mého především obrazem naší představy o něm. Takovéto ne zcela zřejmé tvrzení mohu krátce a jednoduše dokázat :
Jak se bude svět jevit člověku, který věří ve svůj přátelský svět a jak zcela jinak bude vypadat svět pro toho, kdo v něm vnímá jen samá nebezpečí ?!
Proto mohu, aniž bych byla považována za blázna, s velkou pravděpodobností říci
, že náš svět se nám zrcadlí prostřednictvím našeho vnímání, jež zprostředkují naše myšlenky a naše pocity.
Zkušenosti v tomto světě sbíráme až dodatečně, tedy podle toho, jak jsme se jej naučili přijímat.
Zpočátku jej vidíme očima svých rodičů, či prarodičů, později vnímáme svůj svět očima svých učitelů.
Teprve okolo puberty se zdánlivě osvobozujeme a stáváme se sami sebou.
Proč zdánlivě ?
Protože vzorce chování už jsou v nás naprogramovány. Buď svůj svět s láskou přijímáme, nebo jej odmítáme. A z takového pojetí vystupujeme navenek.
Každý z nás touží po přátelství. Ani v tomto bodě se od sebe nelišíme. Proč jsou přátelé v našich životech tak vzácným zbožím ?
Protože nám zrcadlí, kým ve skutečnosti jsme. A to většinou nedokážeme 'zkousnout'.
Já jsem se naučila získávat přátele. A to dokonce i takové, o kterých jsem si předem myslela, že jim nedokážu své přátelství oplácet stejnou měrou.
Povím vám, jak.
1, Je třeba pečlivě vybírat. (Často se stává, že se nám na první pohled člověk líbí a získáme si jeho přátelství, ovšem po čase ztratíme zájem tento vztah udržovat. Zraňujeme se vzájemně a není nám spolu dobře.)
2, Je třeba vzdát se části sebe sama, abychom mohli druhého přijmout jako sebe sama. S důvěrou a bez výhrad se mu odevzdat.
3, Ponechat si vlastní osobnost znamená, nesnažit se žít svůj život prostřednictvím svého přítele, ale jen svou vlastní identitou. (V opačném případě toužíme nad ním vítězit, vyniknout, zazářit, zkrátka být lepší a tímto nepochopením fenoménu přátelství, svého přítele potápíme, ubližujeme mu a ponižujeme ho. A tak se přátelství nezískává.
Člověk, který neví, proč by si měl vážit sám sebe, nevnímá ani hodnotu v druhém člověku.)
4, Přátelství není bitevním polem, a už vůbec není pódiem životního dramatu.
Pokud nemůžeme s člověkem souhlasit a podporovat ho, nemůže být naším přítelem. Přátelství není o soucitu, ale o sounáležitosti. A protože ani já nemám ráda horké chvilky, nebudu je zprostředkovávat ani svému příteli. Je to celé jen o respektu k jeho neopakovatelné osobnosti.
5, Přátelství je 'sblížením dvou duší , je jemným příšeřím , v němž hranice mezi já a ty mizí'. (Kdysi jsem bývala malou holčičkou, co si projektovala svou silnou potřebu intimní důvěry do plyšového medvídka, sebedůvěrou vzniklé právo uspokojit svoji potřebu lásky. Až mnohem později jsem si s lítostí uvědomila, že mě neobjímá. Přesto jsem jeho blízkost vyhledávala a ani za nic bych se ho nevzdala. Byl mým prvním a dlouholetým blízkým přítelem.)
