Posilujte neuroplasticitu mozku svého dítěte.

Dosáhnete toho jen pouhým umožněním dítěti volně běhat a volně konat. Bez okřikování a často vídaného zakřikování od našich maminek : „ zakopneš“, „ušpiníš se“, Berete tím dítěti radostnou schopnost volně se projevit, což

neposiluje schopnost jeho mozku volně se rozvíjet.

Můj otec pocházel z bohaté měšťanské rodiny, měl tedy služku sám pro sebe. Neuměl pracovat rukama, dokonce se přiznával, že má-li jen přišroubovat dvě součástky k sobě, tak se i potí, jak musí bojovat sám se sebou.

Tyto nepříjemné pocity ohledně své rukodělné práce však častěji nepřekonal.

Vždyť proč by měl statik stavebních konstrukcí trpět fyzickou prací !

Maminka se s touto nepochopitelnou situací tatínka musela smířit. Žádné domlouvání ani přemlouvání totiž nepomáhalo.A tak vykonávala většinou ''mužskou práci'' v naší rodině s povzdechem sama.

Nejsem lékařem, neuroplasticitu mozku si představuji jako utváření cest (lineárně) mezi rukou, či nohou a mozkem. Tedy jako jakési vytváření spojů mezi nimi. Čím dříve a častěji dochází k těmto aktivitám člověka, tím pevnější, samozřejmější a snadnější, tyto spoje zůstanou. Cesta ke vědomému tělu se otevře.

Tento článek dnes vyvolal autor blogu pan Richard Mašek :

http://richardmasek.blog.idnes.cz/

''Bůh je v neuronech.''

Vidím tuto skutečnost kolem sebe celý svůj život a s hlubokým vnitřním pláčem vnímám neporozumění rodičů tomu, co jejich dítě potřebuje ke svému svobodnému rozvoji.