Asi před rokem a půl se moje přítelkyně zeptala významného duchovního člověka na to, jakou roli představuje náš prezident, Miloš Zeman, pro Českou republiku.
Dozvěděli jsme se, že neutrální a byly jsme tomu rády.
Většina z nás má ještě v živé paměti dobu před rokem 1989, kde Miloš Zeman, jako výzkumný pracovník- řešitel Prognostického ústavu Československa, napsal zprávu, která rozhýbala občany. Popsal stav společnosti takovým způsobem, jak si ho většina z nás ani nedovedla představit. Otevřel nám oči všem a jeho posudek koloval vmnoha kopiích po všech pracovištích.
Vzdělaný, nebojácný, inteligentní.
Tak jsme viděli tehdejšího Miloše Zemana.
Kroky prezidenta Miloše Zemana však mnohé šokují. Nejednou jsem byla pobouřena.
Pobouřena natolik, že jsem si ve své písemné kritice jeho postojů a činů ani nevšimla, že ho označuji slovem prasident. Jednoduše jsem to neviděla. Někdy se stává, že nevidíme, co děláme.
Přesto mohu i já považovat kroky našeho prezidenta za neutrální.
Hned vysvětlím alespoň na jednom z příkladů, proč:
Ti z nás, co se nedokážou smířit s postojem Miloše Zemana ve věci Pussy Ryet si pravděpodobně uvědomují, jak neslavnou roli sehrává v Rusku Pravoslavná církev. A jak je obtížné, dát jí to najevo. Její moc je dosud v Rusku nezměrná. Občany udržuje v hanbě (pro normální přirozené lidské chování a touhy) bez kompromisů. A není moc, která by ji dokázala zastavit nebo alespoň usměrnit. Způsobuje občanům převážně utrpení. Jen málo občanů Ruska si uvědomuje, že se na nich pravoslavná církev dopouští násilí. Jsou to ti, co pod jhem své společnosti téměř ani nedýchají. A je to převažující většina obyvatelstva. A tak těm, co si to naopak uvědomují, nezbývá, než provést zoufalé kroky. Častokrát bez hmotného výsledku.
Jedněmi z těch občanů byly tyto ženy z hudební skupiny Pussy Ryet. Protestovaly svým vystoupením v jednom pravoslavném kostele způsobem, který jim připadal účinný. Chtěly šokovat. Znechucený bezmocný člověk toužívá šokovat. Spočítaly si, že ačkoliv pro ně takové vystoupení nezůstane bez následků, má pro ně osobní význam.
Mohlo by být účinné.
Mohlo by zamávat s těmi podrobenými, zlem ohloupenými lidmi.
A vskutku ! Dozvěděl se o tom celý svět !
Přestaly být v tom jediném okamžiku bezmocné !
Osvobodily se od nadvlády lži a manipulace.
Již před tím pobuřovaly a veřejně vystupovaly tak, jak to morálka běžnému člověku nedovoluje.
Za jejich činy byla však snaha ukázat, že člověk může být tím, kým právě teď je.
Že si lidé mohou kdykoliv vzít toto právo.
Že nemusí jen kývat a sebezapírat se, jsou-li znevažováni a znásilňováni.
Proto jsou civilizovaným světem považovány za politické vězně.
Nechápala jsem a dodnes nechápu, jakými myšlenkovými cestami se pohyboval Miloš Zeman, když těmi nejhrubšími slovy znevážil jejich pocity a odsoudil jejich skutky.
Ti z nás, co znají poměry v Rusku, jednoduše prohlásili, že se oddaluje od západních společností a přibližuje východu.
Ti, co dodnes nechápou, o co v tomto protestu zpěvaček doopravdy šlo, alespoň vnímali hrubost našeho prezidenta a pohoršovali se nad tím a vytýkali mu to,že znevažuje institut, jenž zastupuje.
Nedávno byla poslední členka Pussy Ryet propuštěna také na svobodu, ale pachuť v ústech zůstává.
Miloš Zeman působí v roli prezidenta neutrálně.
Protože nezmění názory těch, co vědí. Má jistě i své příznivce o obhajovatele svého vidění světa.
A ostatní ? Ostatní vnímají, že pan prezident již dnes není tím hvězdným člověkem, kterým býval. A že se necítí dobře. Jen ostatním ukázal, kým dnes je. Hrubým člověkem, který si uvědomuje svoji bezmocnost.
Nevidí násilí, které lidi ubíjí.
Nedokáže už vnímat s tou svojí dřívější citlivostí. Ve skutečnosti je tedy jeho působení v roli prezidenta neutrální. Nic nezpůsobil. Jen ukázal, kým je. Jeho kroky nemají na lidské chování či vnímání žádný význam, a proto ani nemohou ovlivnit naši republiku.
Jeho působení je tedy z hlediska účinků na naši společnost neutrální.
