Český ekumenický překlad Bible, tak jak ho prezentuje Česká biblická společnost, nezná pojem 'dědičný hřích'. Chce se mi brečet.
Vysvětlím Vám, jak důležité je pochopit tento princip našich životů.
V okamžiku, kdy vznikl fyzický svět, existovaly v něm síly (principy) dobra a zla. (V absolutním světě jen víte, že jste inteligentní, láskyplný, dobrý člověk. Cítíte svoji boží dokonalost. Absolutnímu světu se v lidském těle můžete přiblížit ve stavech své euforie., tedy extáze.)
V hmotném světě, víme-li, že jsme ušlechtilí lidé, toužíme to svými skutky dokázat. Chceme, aby si to o nás mysleli i ti druzí. Podaří-li se nám to, považujeme svůj život za dobrý život.
Předpokládejme, že náš hmotný svět byl stvořen proto, že tato dokonalá inteligence v nás toužila se projevit.
Jak poznám, že jsem dokonalý, když neznám nedokonalost ? Jen proto vznikl svět duality, svět dobra a zla. A to je onen 'dědičný hřích'.
Učitelé 'New Age' nám říkají, že není dobro a zlo. Že musíme tyto atributy našeho světa vnímat neduálně, tedy jako jediný princip. Jako ani dobré, ani zlé.
Ale, co je to naše svědomí ?
Je to původní paměť absolutní inteligence. Proto každý z nás ví, který jeho skutek byl dobrý a který zase špatný. Rozhodujeme se svobodně. Každý máme své poznání, své city, své vlastní vnitřní nastavení. To určuje, jak se rozhodneme v daném okamžiku. Přestože se vždy rozhodneme v daném okamžiku nejlépe, jak můžeme, nemusí ostatní vnímat Vaše činy či slova jako dobrá. Vždy závisí na Vašem vnitřním záměru, zda chci prospěch osobní, či zda mi můj vnitřní stav dovoluje rozhodnout se tak, aby moje osobní dobro bylo současně dobrem celku, tedy nepoškodilo rodinu, ani společnost.
Upřednostním-li pouze své osobní dobro a nezohledním-li vliv svého rozhodnutí na ostatní, promlouvá svědomí.
Hlasu svého svědomí přestává rozumět ten, kdo na něj nedbá. Postupně se můžeme přesvědčit o jeho zpětném vlivu na svůj život. Přestaneme se totiž cítit dobře. Můžeme onemocnět a záhy získáme pocit : 'Co jsem komu udělal, že musím takto trpět ?!'
I dobrý člověk, který dodržuje zásady mravnosti v sobě, může velmi silně trpět a onemocnět. Trpí vztahy v rodině, na pracovišti, poměry ve společnosti. Na jeho pocitu vnitřního štěstí se tedy podílíme my všichni a každý z nás.
Je to prosté. Jsme jedním. Odděleni od sebe jsme jen zdánlivě. Vždy ve skutečnosti jednáme jen sami se sebou.
Pokud si nebudeme vědomi vlastností naší duše, (laskavost, pochopení, soucit) jež hovoří prostřednictvím našich pocitů ze svědomí, budeme žít životem v hříchu. Bezbožně. Bez štěstí a bez radosti. Budeme žít své peklo na zemi.
A přeci jsem je našla ! Našla jsem v bibli pojem 'dědičný hřích' :
Exodus 34:7 Zobrazen verš v kontextu celé kapitoly | . . . který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení , který odpouští vinu, přestoupení a hřích ; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení .“
My jsme tím otcem, synem i vnukem ! Tak prosté to je.
