Evoluce je procesem. Poznáváním pravdy uvnitř sebe. Jde tady tedy o práci na sobě, jak říká např. také matematik, fyzik a klinický psycholog z Princetonu, Peter Russell, který současně zkoumal svůj vnitřní svět, své vědomí.
Proč ?
Představte si, že jste katolíkem. Žijete v křesťanské zemi.Vyznáváte její hodnoty, protože jsou Vám od dětství rodinou i společností vštěpovány.
A Vy máte bytostnou potřebu být přijímán, či dobře hodnocen, či milován. Proto přistoupíte na všechna omezení Vaší přirozené potřeby (vyjádřit sexuální potřebu, hněv, zlost, žárlivost). Jednoduše je potlačíte, protože touha být milován je nejsilnější lidskou potřebou.
Tento nepřirozený život vede k frustraci a Vy občas vyhovíte svým přirozenostem. Tajně a stydíte se za to, protože je ve Vás svědomí. To svědomí Vám říká, že jste hříšníkem a že jste vinen. Přichází nepohodový vnitřní stav. Může narůst ve stres. Svědomí nám říká, nejsi hoden sebelásky. Nemáš důvod si vážit sám sebe. Podvádíš, lžeš, nejsi pravdivý. Nejsi hoden vyznamenání a blahobytu. Nejsi dokonalý. Nejsi hoden lásky !
Protože žijeme ve světě hmotném, tedy ve světě relativním, kde platí principy duality, postupně se dostáváme do obou extrémů např.: láska – žárlivost – nenávist, radost – hněv – zlost apod. Takový je náš život.
Svědomí je však jen zdánlivě z tohoto světa.
Možná jste již také Vy pochopili, že jsme vědomím.(Právě čtu jeho knihu : ' Spirit of now ' -- Peter Russell.)
Vědomí je inteligentní a žije v nedualitě. Hovoříme o světě absolutním.
A vlastnosti vědomí z takového poznání vycházejí.
Zná jen tyto vlastnosti : mír, úcta, pokora, harmonie, radost, velkorysost, zdraví, hojnost, svoboda, klid, síla, integrita, důstojnost, respekt, soucítění, odpuštění, vůle, světlo, tvořivost, půvab, moudrost a láska .
Nepoznává-li je v nás, neprožíváme-li je, nemůže s námi spolupracovat. A proto nám chybí energie a moudrost tolik nezbytné pro šťastný život.
Můžeme pochopit principy šťastného života ? Vždyť ve skutečnosti dokážeme milovat jen dokonalost. Můžeme přežít, nebo se zahubíme ve válkách a sebeničení ? Můžeme se změnit ?
Chci v to doufat.
Tou cestou, jak nám po generace navrhují mudrcové, je prožitek, vědomost, že jsme jedním.
V každé době a v každé společnosti, která tu kdy byla, existovali lidé, kteří takového vnitřního poznání dosáhli.
Dnes o nich mluvíme jako o realizovaných, vědomých, duchovních lidech.
Jsou pomáhající, protože moudří. Každé jejich rozhodnutí bere v úvahu prospěch celé společnosti, protože poznali, jak nekompromisně jsou její součástí.
Buď je milujeme, obdivujeme, popřejeme jim sluchu, nebo nenávidíme, vězníme, zbavujeme majetku, mučíme, či vraždíme.
Je jen na každém z nás, jak chce žít. Buď zahyneme, nebo pochopíme. Evoluce nebo zmar.
Držím nám palce.
