Omylem. Podívala jsem se, co to bylo a nevěřila jsem svým očím. Kluk vedle mě měl nohu přehozenou přes nohu a pohyboval s ní do rytmu. Popíkář Mozart by měl asi radost, ale já zůstala koukat s otevřenou pusou. Na té noze měl totiž červené Allstarsky.
Jednoho mého spolužáka na střední za tohle vyhodili od maturity se slovy: „Vraťte se, až budete oblečen jako dospělý člověk!“ Jinými slovy – k obleku tenisky nepatří.
Pokaždé, když jdu do Národního divadla, a vidím tam někoho v džínách, chytila bych ho za ruku a vyvedla bych ho ven. Nechápu, že tam takhle (ne)oblečeného člověka vůbec pustí. Vážně se mám mezi operními áriemi o přestávce v baru koukat na někoho v džínách a keckách?
Správně se obléct je umění. Jo jasně, i já slýchávala: „To nemyslíš vážně! Jdi se okamžitě převléct!“ Ale to mi bylo patnáct a moje představa o módě byla poznamenána dvěma idoly – Vivienne Westwood a Kurtem Cobainem.
Jednu dobu mi chodily pozvánky na party, na kterých bylo vždy napsáno: Dress to impress (tedy obleč se tak, abys udělala dojem). Tohle se mi vybavilo, když jsem viděla plakáty kandidátky ODS do Evropského parlamentu Andrey Češkové.
Z plakátu se na mě usmívá v letních šatičkách a s rozpuštěnými vlasy. Oči zvýrazněné růžovými třpytivými linkami. První, co mě napadlo, bylo: Ostříhat, smýt ten make-up a převléct! Na druhém plakátu pózuje s malým dítětem. Celé to vzbuzuje dojem fotky maminky s potomkem během rodinného odpoledne na pískovišti vhodné možná jako titulka časopisu Maminka, ale do reklamní kampaně? Takhle se prezentuje vystudovaná právnička? No to tedy zírám! Člověk by čekal, že bude mít kostýmek v popisu práce! Koho to má oslovit? Nejsem chlap, výstřih mě nedojímá, nejsem matka, rozkošné dítko mě nepřinutí hodit lístek s jejím jménem do volební urny, volně rozpuštěné vlasy působí neprofesionálně, šatičky můžou být fajn na rande, ale do politky?
Nechápejte mě špatně, já jsem pravicový volič, ale politička v letních šatičkách na mě dělá asi takový dojem jako zubař s úsměvem jako cedník, kadeřník s mastnými vlasy nebo jistá herečka deklarující své sociální cítění.
I Melanie Griffith v Podnikavé dívce pochopila, že vzhled je důležitý. Já vím, že je důležitější, co má ta osoba v hlavě (a nic proti profesionálním znalostem paní Češkové) než to, jak se obléká, ale dokud nepochopí, že do Národního divadla se nechodí v keckách, nechci ji v Evropském parlamentu. Jinak bychom se jednou mohli dočkat toho, že nám mezinárodní zpravodajské agentury budou z Evropského parlamentu posílat fotky českých politiků v sandálech a ponožkách. Jakoby tenkrát nestačily Havlovy krátké kalhoty.
