Pamatujete si na dobu, kdy Michael Jackson byl ještě černý a tancoval Moon walk (měsíční chůzi) a ne Zombie walk? Kdy Madonna ještě mohla zpívat Like a virgin (Jako panna) a George Michael byl na holky? Tak to byla osmdesátá léta....
"80.léta?Přehnaná spotřeba PVC..." odpověděl můj kolega na dotaz, co se mu vybaví.
"..a laku na vlasy..." dodala kolegyňka. Přesně tak, souhlasila jsem. Účesy té doby doteď popírají gravitační zákony. Byla to doba, kdy jsme si rty malovali namodro (co na tom, že člověk vypadal jako by měl omrzliny), a kompaktní barva vlasů byla považována za známku špatného vkusu (bez melíru na ulici nelez!).
Plísňáče (plísňáče! měli jste na sobě někdy něco nevkusnějšího?) se prodávaly v Tuzexu a kdo neměl digitálky (pozn. pro mladší ročníky: nevkusné hodinky z plastu, ale měly stopky!), nebyl. Nehodlám tady opěvovat tuhle zvláštní dobu, které udávaly módní styl seriály Dynastie (vycpávky! pamatujete si ty ramenní vycpávky?) a Macgyver. Já, jakmile v baru začne hrát Bonnie M nebo Modern Talking, odcházím (mohu-li), anebo objednávám panáka (jsme-li nucena zůstat), takže na zpátečky v Lucerně mě neužije. Tak proč tohle všechno píšu? Ať se v historii podívám kamkoliv, 80. léta jsou jediným obdobím totálně postrádajícím byť jen vzdáleně vkus (Jo, já vím, že devadesátá léta vstoupí do historie jako doba, kdy lezla holkám z džín - bokovek tanga...), ale...
Kamarádka byla nedávno na jakési vesnické zábavě. Dj uvedl jednu písničku slovy: "A tohle je pro opravdové pamětníky...." Zahrál Wind of Change od Scorpions.... Kdo z nás třicátníků na tuhle písníčku někdy netancoval? V objetí? Ve sladkém očekáváním událostí příštích? A to je přesně to, co chci říct!
Osmdesátá léta, kdy si nikdo nebyl jistý, jestli je Boy George kluk anebo holka, kdy Bon Jovi měl ještě vlasy, Cyndi Lauper už tentkrát věděla, že Girls just wanna have fun, a Tom Cruise natočil Top Gun - první (a poslední) film, ve kterém byl skutečně sexy, kdy kluci měli nad postelí plakát Sabriny (Boys, boys, boys!) a holky si domalovávaly oční linky, aby vypadaly jako Sandra (ta kráska s očima daleko od sebe), kdy koloval vtip, že víc chlapů než na Eiffelovku vylezlo na Samanthu Fox, kdy Gorbačov byl ten pán s mapou na hlavě (sladká nevědomosti!), a dvojče byl stereo kazeťák (na kazety!!!) s modrými a růžovými čudlíky a ne jedna z budov WTC...tak ta osmdesátá léta byla také dobou mého dětství!
Kdy všechny holky milovaly Flashdance, z poutě jsme si nosili mončičáky (ne pokémony! mončičáky!), na chodníku před barákem jsem hráli céčka a v kinech běželi Krotitelé duchů ("ono mě to oslizlo!")!
Doba, kdy jsme s walkmanem (!) na uších s Kim Wilde zpívali If I can´t have you, s Lisou Stansfield All around the world, s Taylor Dayne Tell it to my heart a Belindou Carlisle Heaven is a place on Earth...a žvýkali jsme u toho Pedro a lízali ruskou zmrlzlinu! A propos...zmrzlina...! Taky jste vždycky měli po nedělním obědě jako zákusek polárku?
Zní to jako by to už snad ani nebyla pravda, co? Ale nepropadejme panice! Ruská zmrzlina se pořád prodává a nostalgickým duším jistě neuniklo, že už se zase nosí legíny a do módy se vrací Mickey mouse... Pánbůh s námi!
