Myslela jsem, že ho zabiju

Bylo to podruhé nebo možná nebylo. Možná se to nikdy nestalo. Usmála jsem se, když jsem ho uviděla.

Má v očích živé světlo a hloubku. Vzbuzuje důvěru. A je neuvěřitelně příjemný. Má svůj názor a rád cestuje. Jako já. Zajímá ho politika, ale nepřesvědčuje mě o své pravdě, když s ním náhodou nesouhlasím. Narozdíl ode mne. Říkala jsem, že je milý? Jednou o mně napsal a mně spadla čelist. Napsal to tak strašně krásně, že jsem celá zjihla. Přeháněl, samozřejmě. Ale přeháněl krásně. A teď tu zase byl a mluvili jsme spolu jako bychom se znali věčnost. Nikdy nevím, čím to je, že to s někým jde, a s někým zase ne. Také je tajemný. Agent. Agent s literárními sklony a hřejivýma očima.

Druhý den jsem si o našem setkání přečetla na blogu. Už podruhé! Myslela jsem, že ho zabiju…..

Vážně jsem myslela, že ho zabiju, ale když on o mně píše tak strašně krásně…

A pomsta je sladká…