Zavraždili milion a půl dětí...

Takový je výsledek zrůdného nacistického holocaustu. Nejednalo se jen o Annu Frankovou nebo jen o Haničku Brady. Podobný osud měly statisíce jiných dětí. Osud několika z nich bych rád přiblížil.

Baruch Aaron Szabasson

Narodil se v roce 1927 v Polsku. Doma mu říkali Buzek. Pocházel z města Kozienice, což bylo známé rekrační středisko. Buzek byl velmi nábožensky založený, a to hlavně díky babičce a dědečkovi. U nich pravidelně trávil židovský Šábes. Bohužel však nemohl oslavit svůj bar micva, židovský náboženský obřad, kdy se chlapec stává mužem. Byla již válka a nacisté zakázali veřejná shromáždění a židovské náboženské obřady. V roce 1942 je patnáctiletý Buzek poslán do pracovního tábora. Tam onemocněl tyfem. Ještě ten stejný rok umírá v táboře Czesnow.

Blimcia Lische

Narodila se v roce 1938 v Polsku v silně nábožensky založené rodině. Otec byl obchodníkem. Když jí byl jeden rok, tak Němci napadli Polsko. Brzy německá armáda došla i do Kolbuszowa, kde malá Blimcia s rodiči žila. Němci v Kolbuszowš nasadili jako velitele německého důstojníka Hafenbiera. Ten proslul krutostí a zabil mnoho Židů z města. Blimcia a její rodina byli deportováni do ghetta Rzesow a pak do vyhlazovacího tábora Belzec. V červenci 1942 Blimcia v Belzeci umírá. Bylo jí tři a půl roku.

Franco Cesana

Narodil se v roce 1931 v židovské rodině v italské Bologni. V té době byli v Itálii Židé ještě relativně v bezpečí. Avšak když měl Franco sedm let, aplikoval i v Itálii Mussolini rasové zákony. V roce 1939 mu navíc zemřel otec. Situace se dále zhoršovala, když Itálii obsadili Němci. Francova rodina se před nimi musela skrývat v horách. Tam se Franco spolu se svým bratrem připojuje k partyzánům a jako dvanáctiletý bojuje se zbraní v ruce proti okupantům. Při jedné bojové akci v roce 1944 je Němci zastřelen.

Helen Katz

Narodila se v lednu 1931 jako nejmladší z osmi dětí ve městě Kisvara v Maďarsku. Byla miláčkem rodiny, každý ji věnoval spousty lásky a pozornosti. Když začala chodit do školy, začíná poznávat nenávist vůči Židům. Mezi tím Helenin otec emigroval do USA a snažil se tam dostat i ostatní. Byl si vědom, že v Evropě jim hrozí od Němců nebezpečí. Odjezd rodiny za otcem se však stále odkládal. Místo za otcem do USA putuje celá rodina do Osvětimi. 31. května 1944, v den příjezdu, zde Helen umírá v plynové komoře.

Jan Peter Pfeffer

Narodil se v májových dnech roku 1934 v holandském Amsterdamu. Jeho otec se do Holandska přistěhoval z Německa, když prchal před perzekucí Židů. Bohužel i do Holandska přijeli Němci, aby ho obsadili. Když Janovi bylo devět let poslali Němci jeho babičku do koncentračního tábora Westerbork. O šest měsíců později putoval do Westerborku i Jan a s ním celá rodina. Za čas byl Jan poslán do ghetta v Terezíně. Odtud mu zbývala již jen poslední cesta. Cesta do Osvětimi, kde 18. května 1944 umírá.

Takových příběhů o dětech, které musely zemřít jen proto, kým byly a komu se narodily, bych tu mohl napsat statisíce. Tuto dějinnou kapitolu, kdy lidská zrůdnost, bezohlednost a nenávist slavily svůj vrchol, je třeba stále připomínat. Je to naší povinností, je naší povinností něco takového již nikdy nedopustit.