V dobách totality byl takový index přímo stohem. Stovky lidí, umělců, odborníků, techniků, vědců, ti všichni nesměli vykonávat svou práci. Byli na indexu. Na indexu nežádoucích. Paradoxně index obsahoval jména mnohých těch, kteří jsou dnes uráženi. A obávají se indexu opět.
Časopis Reflex ve své nové rubrice podrobil "výslechu" Martu Kubišovou. Nesporně úctyhodná dáma, nesporně významná zpěvačka. A to přesto, že její tvorba mne žánrově poněkud míjí.
Za totality si prožila své. Chvíle slávy a pak pád. Smyšlená manipulace a pomluva ukončila její slibnou kariéru. Na podia se mohla vrátit až s pádem nenáviděného komunistického režimu. Ovšem nezahálela. Zapojila se do disidentských struktur. Podepsala Chartu 77, tím si ještě přitížila a STB o ni "pečovala" o to více. Dnešním mladým se tento akt může zdát běžným projevem občanského postoje. Ale tenkrát něco takového skutečně bylo jiné, než se dnes přihlásit k nějaké facebookové skupině.
V letech 1977 a 1978 byla dokonce i mluvčí Charty 77. Tím se dobrovolně vystavila dalšímu nezpochybnitelnému zájmu zločinecké STB. V prosinci 1988 si "dovolila" vystoupit na demonstraci k výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, dokumentu se kterým tehdejší režim zacházel jako s posledním kouskem tehdy nedostatkového toaletního papíru. Zazpívala zde československou hymnu.
Tehdy se nebála jasně a srozumitelně vyjádřit, co si myslí. Nebála se přihlásit k nelegálním a nezávislým strukturám, které normalizační soudruzi nenáviděli stejně, jako jejich otcové "americké" brouky. Zachovala se nesporně odvážně. Zachovala se tak, jak jen několik stovek tehdejších čechoslováků. Zbytek se bál, pokud přímo tedy neparticipoval na totalitní zvůli.
Ve výše uvedeném reflexovském "výslechu" položili Martě Kubišové několik otázek. Na otázku, jestli je hrdá na nějakého Čecha, který udělal pro tuto zemi něco zásadně pozitivního uvedla, že takových lidí je několik, ale že takovým pro ni je především Václav Havel. Na otázku, kdo naopak zemi nejvíce škodil, odpověděla též, že ji napadají různá jména, ale že nebude nikoho jmenovat, že nechce být znovu na indexu.
Co se v této zemi stalo, že se kreativní lidé opět bojí indexu? Co se stalo, že se toho bojí žena, která svým životem prokázala, že zůstala pevná i v komunistické totalitě, nebála se být aktivní v prostředí, kde každou chvíli někdo ze spolupracovníků končil za mřížemi?
Měl bych námět. Námět pro Vláďu Kroupu. Jednoho z nemnoha kolegů, který působí i spisovatelsky. Možná by mohl napsat knihu Strach přichází z Hradu.
