Těším se na vykulené oči některých čtenářů již jen z titulku
tohoto článku. Možná jim i při páteční večeři zaskočí sousto. Možná bez ohledu
na přítomnost jejich dětí se nahlas rozezlí a se slovy: „To si snad ten Šula už
dělá pr..l!!“ se začtou to následujících vět:-))
Ano. Účast Romů v československých legiích a jejich podíl na boji o státní samostatnost patří bezesporu ke světlým stránkám historie Romů v Československu. Tato část života Romů v Československu si rozhodně zaslouží podrobnější popis a zájem historiků. Jinak hrozí nebezpečí, že by vlastenecký postoj Romů k Československu za první světové války zůstal zapomenut.
Vojenský historický ústav eviduje databázi československých legionářů. Ta však není opatřena údaji o jejich národnosti, či etnické příslušnosti.
Jedinou výjimkou je Josef Holomek, který padl do zajetí 18. května 1917 v bojích na italské Piavě a po deseti dnech se tam přihlásil do legií. V demobilazičním záznamu měl zapsáno, že byl „synem cikánky“ a že domovsky patřil do „ cikánské osady v Ostrožském Předměstí“.
Při pátrání po dalších Romech, legionářských hrdinech se můžeme spoléhat na příslušnost k romskému etniku jen z pohledu obvyklých romských příjmení. To v kombinaci s ostatními dostupnými údaji o místech předchozího pobytu, místě narození a porovnání těchto dat s údaji matrik nás může vést k jistotě, že se jednalo o Romy.
Zajisté se někteří, co jsou zvyklí na romská příjmení jako Demeter, Olah, Bandy či Gábor podiví nad častými příjmeními tehdejších českých a moravských Romů. Bojů za samostatnost se v řadách českých legií zúčastnili například Antonín Daniel, August Malík, Rudolf Holomek nebo František Murka a další…
Smutnou skutečností je, že řadu těchto hrdinů později čekal stejný osud jako jiné české a moravské Romy. Osvětimské komíny. Čest jejich památce.
P.S. Zdrojem pro tento článek mi byla kniha historika, profesora Ctibora Nečase "Špaliček romských miniatur ".
