Vybudujme v Lidicích prasečák…..

Únosná míra hlouposti a demagogie byla překročena. Dokud o věci píší lidé postižení komplexem „bílé“ geniality", lze mávnout rukou a poklepat si na čelo a myslet si něco o zadní části těla. Ovšem jakmile se do věci pustí jinak celkem seriózní člověk, nemohu si odpustit a nezeptat se, kde se v něm bere tolik hyenismu.

Jedná se o poslední článek kolegy Polaneckého, se kterým se jako bloggeři vzájemně respektujeme i když ne vždy se shodneme. Tentokrát mne ovšem velmi zklamal a nemohu jinak, než se k jeho slovům takto veřejně vyjádřit i při vědomí, že se pohybuji na hraně kodexu bloggera či dokonce za ní. To nechť posoudit arbitr k tomu určený. 

V článku mi vůbec nevadí, že celou věc vztahuje k novému ministru Kocábovi. To je podružné. Alarmující mi připadne to, jak si vykládá dějiny, jak si vykládá odpovědnost za ně a další souvislosti.

Pan Polanecký třeba uvádí: „Vybudování  pomníku také bude stát nemalé finance, a tak, myslím, by bylo na místě, aby se v této situaci projevili sami Romové. Mohli by udělat sbírku a postavit si pomník za své. Koneckonců jde o připomínku jejich historie.“

A já se prostě musím zeptat, zda kolega ví, že Romové, kteří byli v Letech internování byli občané České republiky. Zda tedy ve stejném duchu bude požadovat, aby se o údržbu památníků v Lidicích či Ležácích starali za své jen tamní obyvatelé a pozůstalí, když v logice autora jde jen o připomínku jejich historie. Nevidím žádný rozdíl mezi tragédiemi a oběťmi událostí v těchto obcích a mezi tragédii a oběťmi romského holocaustu. Obojí bylo pácháno nacisty na lidech bez viny, obojí byli občané tohoto státu. Tedy není žádná naše a jejich historie. I Lety a osudy tehdejších českých Romů jsou naší historií.

Dále pan kolega píše: „Jak se nechala slyšet jedna z místních usedlic, problém je prý v tom, že se Romové ověnčení zlatem objeví pouze stěží jednou do roka, když jsou přítomny kamery. Jinak prý na místo, kde už památník ve formě velkého balvanu je, nepáchne ani noha jak je rok dlouhý.“

V tom má asi pravdu. Ale je třeba vědět, že válku přežilo jen asi 500 Romů, potomků původních českých a moravských Romů, kteří zde žili staletí. Z toho tedy vyplývá, že obrovská většina Romů, která k nám byla dopravena nikoliv dobrovolně po druhé světové válce komunistickým režimem nemá s romskými obětmi v Letech příliš společného. Respektive má. Asi tolik jako máme my s nějakými českými osadníky v USA z 18. století. Nevím, jak by se nám líbilo kdyby nám US Army řekla, že v případě, že nějaký z jejich potomků padl ve válce ve Vietnamu, že si pomník máme zaplatit sami. A nevím kolik z nás by se o takový pomník ve skutečností zajímalo. Pomník se totiž nemá stavět proto, aby ho navštěvovali současní Romové, ale proto, že se má jednat o uctění památky českých občanů. I když romského původu.

K ostatnímu v článku se vyjadřovat nebudu. Buď s tím souhlasím, nebo to nepovažuji za tolik závažné, abych se tímto způsobem zmiňoval. Tímto mým zamyšlením nechci skutečně říct, že pomník v Letech je to, co by nás mělo v tuto chvíli v oblasti vztahů k Romům nejvíce pálit. To rozhodně ne.

Ale považuji za zásadní, že oběti českých Romů v době nacismu mají stejnou váhu jako jiné oběti na životech českých občanů. A kdyby stál prasečák v Lidicích, skákali bychom pět metrů vysoko. Ale u Romů to asi nevadí…….Oni nejsou bílí, tedy nejsou naši…..