To jsme se zase ukázali. Někteří…..

Lidská nenávist a hloupost je bezbřehá. Zvláště v případech, kdy ti nenávistní a hloupí tvrdí, že ti druzí jsou plní nenávisti a hlouposti. Ve své neznalosti základních historických momentů se neštítí nechutně si zahrávat s památkou milionů mrtvých. Klidně i v době, kdy si celý svět připomíná osvobození továrny na smrt v polské Osvětimi. Tento den se slaví jako Den památky obětí holocaustu, který si vzpomeneme zítra.

V diskusích k našim článkům jsem si již zvykli na dost. Někteří tedy. Občas však neznalost a neschopnost pochopení přejde únosnou mez. Kolega zveřejnil svůj článek http://knapp.blog.idnes.cz/c/67076/Zide-stekaji-Papez-kraci-dal.html . A pod ním začla kvést fundovaná diskuse. Pozorný čtenář se třeba dočetl, že pokud Židé uvádějí své oběti za druhé světové války ve výši šesti milionů, vymýšlejí si. Řada z nich prý Židé vůbec nebyli.

Je třeba prvně si uvědomit, že nejen v koncentračních táborech a plynových komorách umírali Židé. Umírali též se s zbraní v ruce, v boji proti nepříteli, který byl též naším nepřítelem. Bojovali též za naši vlast. Ať už to bylo v armádách a jednotkách západních spojenců, či ve Svobodově jednotce nebo v partyzánských oddílech. Je třeba si uvědomit, že téměř třetina všech českých obětí nacistického běsnění byli Židé.

Zpochybňování údajů o židovských obětech diskutéry se však především týkalo židovských občanů, kteří byli zplynováni či jinak zemřeli nikoliv v boji či jako civilní oběti války, ale jen a pouze a cíleně na základě příslušnosti k židovskému národu. A to je v očích některých diskutérů kámen úrazu. Vždyť přece řada z těchto uváděných mrtvých vůbec Židy nebyli, vždyť nevyznávali judaistické pojetí Boha, vždyť byli Židé „ z desátého kolena“.

Neusadí je ani argument, že to nebyli Židé, kteří by sami sebe jako Židy definovali a poslali se tak na jistou smrt z celými rodinami. Byly to Norimberské zákony, které toto definovaly. Stačilo například aby tři vaši prarodiče byli Židé a osud byl zpečetěn. Přitom všem tito diskutéři nedokázali ani osvětlit, co se tedy mění na hrůznosti vraždění Židů a židovských míšenců, když někteří z nich sami sebe ani za Židy nepovažovali, nicméně považoval je za ně zákon. Znamená to snad, že v tomto případě jsou tato zvěrstva omluvitelná. Nebo se tíha těchto zločinů nacistů tímto snižuje?

Není příliš těžké rozeznat odkud argumenty těchto vykladačů dějin přicházejí. Vraždění Židů prý bylo také odplatou za komunismus, který do dějin přinesli. Je faktem, že zejména v Rusku Židé zastávali význačné funkce a například Trockij má na svědomí velké množství odpůrců nových pořádků v porevolučním Rusku. Je pravda, že Karel Marx byl Žid. Je třeba ale též vědět, že tito Židé se svého židovství zřekli, opovrhovali jím a v konečném důsledku se často sami stali militantními antisemity. Ti stejní, kteří vnášejí tyto pochybné argumenty často tvrdí, že Židé vždy lpěli a lpějí na majetku. Dovede si někdo z vás představit, že pokud je toto pravda, že by takový Žid lpějící na majetku mohl být komunistou? Že by mohl být zastáncem znárodňování a plundrování továren a podniků, které byly budovány několik generací?

V této logice by bylo omluvitelné i chování nás Čechů po skončení války. Tehdy jsme se k běžným německým občanům a obyčejným vojákům nechovali zrovna vybranými způsoby. Proto, že jsme se tenkrát domnívali, že jim odplata náleží. Byli to přece Němci, tedy nacisté.  

Odkud nám sem vítr zavál tyto diskutéry, specialisty na otázky holocaustu napoví i jiná jejich vyjádření. Kolega Novotny do diskuse přispěl jasným vzkazem, citoval svého přítele Salomona, který řekl: „Nemusíš nikomu říkat, že jsi Žid. On ti to někdo vždy nezapomene připomenout.“. Jistý diskutér kontroval: „stačí když se chová jako Žid.“ Jiný diskutér se tedy dožadoval popisu, jak se dle něho chová Žid. Odpověď byl jasná: „Chování mají podobné cizopasníkům a virům. Což je zřetelný rozdíl od chování lidí. Proto stačí pouze vidět“. Nechutnost dostoupila takového vrcholu, že postoje některých musel korigovat jinak můj častý oponent vystupující pod nickem Vikina.

Co říci závěrem v situaci, kdy evidentně některým není nic dost svaté. Snad jen, že těmito lidmi hluboce opovrhuji.