Kdo dnes nemá maturitu není nic. Všichni chceme, aby naše děti byly
vzdělané a aby dosáhly vzdělání nejvyššího možného. Ale za jakou cenu?
Vycházím z relevantního předpokladu, že schopnosti vzdělávat se jsou v našem národě více či méně konstantou. Vůbec si nemyslím, že průměrný Čech byl před sto lety hloupější než průměrný Čech nyní. Tehdy si ovšem vzdělání nemohl dovolit každý. Jeho dostupnost byla dána ekonomickými podmínkami, ale též počtem institucí, které se vzděláváním zabývaly a jejich praktickou dostupností. A někteří nemohli studovat z prostého důvodu, museli především pomáhat na gruntu. Vysokoškolsky vzdělaných lidí tehdy bylo jako šafránu a odpovídalo tomu také jejich postavení ve společnosti. Ale tyto doby nepamatuji, tak starý zase nejsem.
Pamatuji však na léta sedmdesátá a osmdesátá minulého století. Nebylo tehdy myslitelné, aby se o studium na střední škole ucházel žák, který měl na základní škole na vysvědčení trojky. Ti nejlepší, kteří měli samé jedničky, či naprosto ojediněle též chvalitebné hodnocení, ti studovali gymnázium. Ostatní dvojkaři střední odborné školy, případně učební obory s maturitou. I v těchto letech byl člověk s vysokoškolským vzděláním svým způsobem raritou. O studium na vysoké škole se ucházeli skutečně jen ti nejlepší absolventi gymnázii, výjimečně ti, kteří odmaturovali na odborných středních školách. Nejvyšší vzdělání nakonec dokončili skutečně jen jedinci z každé původní třídy základní školy. A zpravidla skuteční premianti.
Doba se posunula a vzdělání je žádáno. Nejen samotnými dětmi a jejich rodiči, ale i společenské klima si žádá stále více lidí s co nejvyšším vzděláním. Nabídka vzdělávacích ústavů je skutečně široká, ať už jde o instituce poskytující středoškolské, vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání. Do cesty se budoucím studentů zpravidla nestaví ani problémy ekonomické a že by někdo vypomáhal na gruntě, to je skutečně otázka minulého století.
Logicky však, pokud budeme uvažovat s konstantními schopnosti ke studiu, jestliže požadujeme mít více obyvatel s maturitou, vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním, musíme slevit v nárocích, aby tohoto stupně vzdělání mohlo být dosaženo. A to se skutečně děje. Gymnázium sice stále zůstává výběrovou školou, ale není problém studovat zde s řadou dvojek od shora dolů. Střední odborné školy považují za své nejlepší studenty často původní trojkaře ze základní školy, ani čtyřky nejsou výjimkou. Těch několik nepříliš prospívajících, kteří se původně rozhodli vyučit se, ti si nakonec přece jen udělají jakousi fofr maturitu, honosně nazývanou „ podnikání v oboru“. Vysoké školy praskají ve švech.
Výsledkem je množství absolventů vysokých škol pyšnící se nejrůznějšími tituly, jejichž znalosti a rozhled často ani neodpovídají někdejším středoškolákům Jsem přesvědčen, že řada dnešních absolventů vysokoškolských oborů, by měla problém složit maturitu na někdejším gymnáziu a že řada maturantů by měla problém absolvovat někdejší základní školu s prospěchem, se kterým by s mohli chlubit.
Nedávno jsem navštívil jistého docenta, uznávanou veličinu v oboru zážitkové pedagogiky. Chvíli jsem byl nucen čekat na chodbě, jelikož právě zkoušel. Z jeho pracovny se otevřely dveře, odkud vyběhla viditelně zdrcená studentka. Spolužáci se pochopitelně zajímali, jakou měla otázku a jak zkoušku zvládla. Studentka skutečně vypadala minimálně jakoby absolvovala nejnáročnější zkoušku studia a oznámila spolužákům, že dostala otázku „zdravý životní styl“ a že byla zcela „dutá“, ale dostala alespoň za tři. Pro mne nepochopitelná situace. Neumím si představit, jak někdo může být “dutý“ při tomto zkušebním tématu a to ani v případě, když pominu životní nezkušenost této slečny, jak jsem později zjistil, studentky prvního ročníku. Jsem přesvědčen, že k úspěšnému proplutí touto otázkou není potřeba ani přednášky, jen se tak trošku zamyslet. A to asi bude hlavní přičinou oné „dutosti“. Navíc tato otázka by měla být lehce stravitelná i pro studenty prvních ročníků středních škol.
Snažíme se naplnit poloprázdnou ošatku ovocem. Ale asi už nás moc nezajímá, zda to ovoce bude dobré a jestli ho vůbec někdo bude chtít.
