Budovat zařízení pro děti s ubytovací kapacitou není
žádná legrace. Když už je dobrý nápad, který najde u dotyčných patřičnou
podporu a finance, není stále zdaleka vyhráno. Ke každé stavbě či rekonstrukci
se vyjadřuje množství úřadů a institucí, které uplatňují někdy poměrně bizarní
požadavky. Skoro jako za dobrého vojáka Švejka.
Chtěli jsme zabránit kolizím a tak už ve fázi vytváření projektové dokumentace jsme se zmiňovanými úřady a institucemi spolupracovali. Prostě jsme chtěli, aby projekt byl nakreslen tak, aby připomínky při kolaudačním řízení nebyly žádné, či jen zanedbatelné. Asi nepřekvapí, že budovy tohoto typu jsou pod drobnohledem pracovníků hygienických stanic. Dlužno říct, že často oprávněně. Určitě nikdo nechceme, aby děti trávily čas v budově postavené z materiálu, který vyzařuje cosi nebezpečného, či aby se chodily mýt do potoka, kam místní zemědělec vypouští močůvku.
Jistá paní hygienička, dáma v úctyhodném věku, se do projektu zahloubala a uznale kývala hlavou. Zarazila se však u dívčích sociálních zařízení. Ty jsou přístupné z chodby, po které nebudou samozřejmě procházet jen dívky a pustila se do úvah, že když půjde po chodbě nějaký hoch a nějaká dívka půjde na sociální zařízení či ho bude opouštět a otevře dveře, může se stát něco naprosto hrozného. Ono totiž se uvnitř může chystat jiná dívka k očistě před sprchou a z chodby na ni za uvedených předpokladů může onen chudák hošík vidět. Začala tedy trvat na tom, že ještě před sprchou musí být nějaká zástěna, která by výhled chlapci zmařila. Sice něco takového žádný hygienický předpis neřeší, ale požadavek to není zcela nelogický.
Řekl jsem tedy, že tento požadavek lze bez problémů splnit. Zajímavé však bylo to, že u sociálních zařízení pro hochy nic takového neřešila, ačkoliv situace je identická, jen se pohlaví koukaného mění na koukala a opačně. A paní hygienička nic. Otázal jsem se tedy, proč tu zástěnu řeší jen v případě dívčích sprch. Vyslechl jsem si od dotyčné paní přednášku, že přece jako zkušený pedagog vím, že tendence pozorovat opačné pohlaví je vlastní hochům, že dívky nic takového přece nezajímá, a že tedy v případě chlapeckých sociálek nic takového není potřeba.
Jal jsem se tedy opět já, slovy paní hygieničky – zkušený pedagog, oné paní vysvětlit, že nevím ve které žije době, ale že časy se mění, a že právě dle mých zkušeností v poslední době v aktivitách tohoto typu holky kluky jednoznačně převyšují. Páni kluci se totiž jen velmi neradi nechávají rušit při hloubání nad java hrou v mobilu, či zamyšleného hledění do deskové hry nebo hry na hrdiny. Jednoznačně dívky kolem kluků poskakují jako křepeličky v naději, že si nějaký kluk jejich švitoření všimne. Kluci na holky v jistém věku proště „pečou“.
Máme před kolaudací. Nakonec jsem se rozhodl postavit zástěny v zařízení pro každé pohlaví. Co na to při kolaudaci řekne paní hygienička nevím. Jedno je jisté. I při stavbě takového objektu a při jednání se ctihodnými úřady se docela pobavíte.
