Přiznávám, že téma není příliš originální. V článku se však pokusím vyhnout se obvyklým klišé a podívat se na tématiku poněkud z jiného úhlu.
Obecně se tvrdí, že problematika zneužívání sociálních dávek a celého systému leží na bedrech příjemců těchto prostředků. Většina autorů, kteří ve svých článcích o toto téma zavadili je ještě konkrétnější. Vymysleli jakousi kategorii nepřízpůsobivých. Další jsou ještě konkrétnější a zneužívání sociálních dávek přisuzují téměř výhradně Romům.
Zneužíváním sociálních dávek bývá obvykle označována situace, kdy dotyčný je jejich příjemcem, ačkoliv by dle subjektivního pohledu hodnotitele být neměl. Poukazuje se zpravidla na nechuť příjemce změnit svou situaci a hledat si práci či nabízenou přijmout. Poukazuje se též, že příjemce je napojen na nějakou formu nezákonného získávání prostředků a nepohrdne ovšem ani sociální dávkou. Poukazuje se také na situaci, kdy dotyčnému stačí k živobytí sociální almužna a tak často několik let nevytváří nic, co by společnosti přinesl, jen z výsledku práce jiných ukrajuje.
Asi nebude sporu o tom, že sociální systém u nás je příliš vstřícný a čerpají z něho lidé, kteří do sociální sítě nepatří, nelze je považovat za potřebné, nesnaží se své postavení změnit sami ani s pomocí státních a občanských institucí.
Lze ovšem skutečnost, když se tito lidé hlásí o prostředky sociálního systému považovat za zneužívání? Dle mého názoru nikoliv. Jde spíše o využívání systému tak jak je nastaven. Pravdou je, že tito lidé jsou zpravidla velmi dobře poučeni na co vše mohou dosáhnout a prostě se sáhnout na peníze pokusí a zpravidla úspěšně.
Tradují se historky, kdy snědý sociálně potřebný se dostaví na sociální úřad, několikrát udeří pěstí do stolu referentky a ta posílá peníze a posílá a to jen díky tomu, že je vystavena tlaku agresivního snědého občana. Jde o pavlačové drby. Taková situace je naprosto nepředstavitelná. O přidělení žádné dávky nerozhoduje pracovnice. Rozhodují o nich výhradně zákony, kde je ke každé z dávek potřebný výpočet, který vychází z příjmu dotyčného v porovnání s potřebným dosahovaným minimem, jež je většinou vyjádřeno násobkem životního minima.
Popisované metody často tradované jsou stejně pochybné, jako když bychom si vůbec uměli představit, že podobným způsobem se lze na finančním úřadě domoci neplacení DPH. Pokud by takto úředníci postupovali, zřejmě by se velmi rychle na jejich počínání přišlo kontrolou nadřízených orgánů a takto neoprávněně vyplacené dávky nebo odpuštěné daně by se rozhodně staly předmětem vymáhání na dotyčném po té, co by byl okamžitě z úřadu propuštěn.
Dopracovali jsem se tedy do situace, kdy lze konstatovat, že občan nemá šanci sociální dávky zneužívat, protože buď na ně má zákonný nárok a splňuje podmínky pro jejich čerpání a obdrží je, nebo nárok nemá, podmínky nesplňuje a pak má prostě smůlu, jmenuje-li se Petr nebo Dezider. Kdo tedy systém zneužívá?
Jsou to ti, kteří systém nastavili tak jak funguje a ti, kteří ho v tomto stavu leta udržují. Jejich cílem nebylo a není nic jiného, než populismus a vlastní zájem. Téměř od vzniku České republiky systém udržují ve stavu, aby voliče příliš nenaštvali, přičemž si neuvědomují, že pod pláštíkem sociálního smíru doutná nelibost těch, kteří to vše platí svými daněmi. Pokud došlo ke změnám, jednalo se vždy o změny kosmetického charakteru, či v případě vlád ČSSD o změny k horšímu.
Největší odpovědnost leží vždy na těch nejvýše postavených. Je jejich povinností v souvislosti se zastávanou funkcí odpovědnost přijímat. Za zneužívání sociálních dávek jsou odpovědni: Václav Klaus, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek a Petr Nečas. Premiéry úřednických vlád záměrně neuvádím, jelikož jejich mise nebyla spojena s politickou odpovědností.
