Zřejmě jsme se dostali do vrcholné fáze lumpenkapitalismu, kdy jde koupit skutečně všechno. A to včetně vzdělání, které bývalo chloubou moudrých, cílevědomých a inteligentních. Hodnota a úroveň vzdělání se snižuje. Stává se pouhým zbožím na trhu. Na černém trhu.
Celá kauza nám se svou arogancí ukazuje společenský rozvrat, rozvrat hodnot a úsudků. Obnažuje naši společnost, která je orientována na výsledek, na úspěch. Přičemž to, že ke každému výsledku či úspěchu je třeba se dopracovat vlastní a dlouhodobou pílí, zůstává upozaděno, či je považováno za jakousi staromileckou relikvii.
Minimálně jedna generace je v tomto duchu vychovávána, minimálně další generace s tímto postojem koketuje. Krásně je to vidět na současných dětech. Mají spoustu zájmů a zálib. Ovšem téměř žádná jim nevydrží. Chtějí být po vzoru hrdinů akčních filmů skvělými karatisty. Ovšem po dvouměsíčním snažení tělocvičnu opouštějí se zjištěním, že neumějí vůbec nic. Že k mistrovství vede několikaleté cesta, to jim nikdo neřekne. Chtějí být skvělými hip hopovými tanečníky. Při zjištění po několika tanečních hodinách, že naučit se tančit poměrně i bolí a že po několika hodinách v tanečním sále se hvězdami hip hopových tanečních podií nestanou, ztrácejí motivaci.
Ti o něco starší po absolvování vysoké školy žijí v domnění, že vše ví a všechno znají a že jejich nástupní plat bude minimálně třicet tisíc korun čistého. Nikdo jim neřekne, že nabyté vzdělání je jen základní předpoklad k dalším profesním úspěchům, slušné pozici a slušné gáži. Je to jen začátek. Teprve teď je třeba začít bojovat a usilovnou prací se dostat na úroveň, kterou by si představovali již na začátku profesní kariéry.
Úspěch a výsledek je obecně degradován na poměřování kolik to hodí. Dostáváme se tak do situace, kdy světoznámý český kytarový virtuos Štěpán Rak vystupuje za honorář na úrovni pětiny, než pop skupina Chinaski. Znamená to snad, že Štěpán Rak je méně úspěšný? I když se o něm a jeho specifickém tremolu učí ve všech kytarových školách a ctihodných akademiích ve světě? Proti tomu stojí “drnkači”, které neustále omílají v komerčních rádiích a pět kilometrů za hranicemi Česka po nich nezabučí ani kráva.
Jsem přesvědčen o tom, že popisované praktiky nejsou doménou jen plzeňské fakulty, a to aniž bych byl příznivcem konspirativních teorií či trpěl pernamentním černým viděním světa nebo patologickou podezřívavostí. Jedna známá, která loni maturovala se hlásila hned na několik vysokých škol nejrůznějších oborů. Pokud vím, práva mezi nimi nebyla. Nedostala se nikam. A nejednou na počátku září zpráva, že byla přijata na právnickou fakultu nejmenované moravské univerzity.
Jiná známá, veterinární lékařka v průběhu prázdnin avizovala, že dítě nějakého známého bude studovat práva. Za půl milionu se tam prý ono dítě dostalo a údajně tato částka i obsahuje jistotu, že školu dokonční. Tehdy jsem toto sdělení považoval za fantasmagorické a ohrazoval se, že nikomu na žádné vysoké škole není zapotřebí se do něčeho takového zaplétat a že jistota ukončení studia je v tomto smyslu relativní a nedovedl jsem si představit, jak někdo toto dokáže zajistit. Nemohl by totiž v tomto kšeftu být zapojen sám.
Jiný známý, doktorant na VUT v Brně v diskusi o problému plzeňských práv jen šuše podotkl, že by se něčemu takovému nedivil i jinde. Zdůraznil, že u jeho školy parkují studenti svá auta, kdy největším “fárem” je zpravidla zánovní Škoda Fabia. Ale u brněnškých práv se to údajně na parkovišti hemží auty luxusních značek.
Podivné je, že po výsledku bez úsilí se zřejmě neštítili sáhnout v plzeňském případě ani lidé, kteří již jen vzhledem ke svému věku by mohli vědět, že získání titulu by mělo být výsledkem dlouhodobého studia a získání patřičných teoretických základů. Tedy že s titulem “fofrdoktora” úspěšní zřejmě přiliš nebudou, alespoň ne dlouhodobě.
Ale čemu se divit ve společnosti, kdy někdejší premiér dosáhne úspěchu - pokud je úspěchem zbohatnutí - díky podivné transakci, kdy díky kontaktům z politiky levně přijde k akciím, aby je následně tržně prodal. Čemu se divit, když politikou hýbají místo moudrých a charismatických lidí překypujících morálkou do morku kosti lidé, jako jistá naprosto průměrná dáma, která jen díky skutečnosti, že ulehá s bývalým předsedou strany místopředsedá zákonodárnému sboru. Čemu se divit, že ten, se kterým ulehá byl premiérem státu, ale spíše by měl být vůdcem nějaké hordy fanoušků fotbalového oddílu okresního přeboru. Čemu se divit, když člověk, který má kontrolovat státní správu, nepovažuje své naprosto jasné prohřešky proti zákonu i dobrým mravům za dostatečný důvod, aby si sbalil svých pět švěstek.
Obávám se, že plzeňská kauza je jen špičkou ledovce, kdy ten ledovec není jen naším školstvím, ale celou naší společností. K cíli přece dnes stačí tak málo. Stačí mít dost peněž, známé na správném místě a trošku hroší kůže. Pak ti, kteří se pachtí vlastními silami, aby něčeho dosáhli, vypadají tak směšně…..
