Naprosto záměrně se v nové éře mého blogu nevyjadřuji k politickým událostem. Bude tomu tak stále, protože si myslím, že je třeba mít na paměti důležitější věci, než jestli hrozivý dluh způsobil Petr nebo Pavel. Dluh tady prostě je. V tomto mém článku si dovolím udělat výjimku.
Když si někdo čte to množství blogů amatérských politických komentátorů, jejichž obsah je zpravidla pouhým opisem zpráv prezentovaných médii, napadá ho, že v Česku jsou před nadcházejícími volbami v ohrožení základní principy demokratické společnosti.
Komentátoři se jen liší v interpretaci toho, kdo je tím ohrožujícím. Zpravidla takto označují jednu ze dvou největších stran, které jsou zároveň protipóly ve vidění světa a jeho uspořádání. V menším procentu jsou ohrožením pro demokracii dle kolegů autorů a zřejmě i velkého množství voličstva odnože a sourozenecké strany, které vznikly povětšinou uměle a účelově.
Nemohu s takto pojímanou hrozbou pro demokracii souhlasit. Naopak. Ohrožení demokracie vidím pod názvy stran, které na parlamentní půdu nikdy nevkročily. Při obou zavřených očích nevidím jako demokracii ohrožující dnes ani Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, která je nástupnickou stranou po nacistické Dělnické straně. DSSS pochopila, že otevřeným náckovstvím neprorazí. Změnila rétoriku a usadila se na kraji krajně levicového spektra, kam nakonec patří. Obrousila hrany a hraje na proletářsko nacionalistickou notu. Je to logické a případné, když si uvědomíte, že za stranu kandidují nebývale početně pracovníci ostrah, tedy osoby s jasným uniformovým syndromem, které se ovšem z nedostatku inteligence nemohou uplatit u jiných uniformovaných složek, kde jsou požadavky na vzdělání, psychologický a osobnostní profil jasně dány.
Demokracii v současné době neohrožují ani komunisté a jejich pohrobci sdružení v KSČM. Přes veškeré volání po jejím zrušení je jasné, že právě strany vpravo od středu ve skutečnosti na jejím zrušení nemají sebemenší zájem. Je nesporné, že by pak sociální demokracie dlouhodobě vyhrávala všechny volby a sestavovala jednobarevné vlády. A to si přece pravice nepřeje, líbí se jí roztříštěná levice, kdy pořád ještě platí bohumínské usnesení. A sociální demokracie moc dobře ví, že otevřenou spoluprací s KSČM by u voličstva více ztratila než získala.
Skutečnou hrozbu demokracie vidím paradoxně ve straně, která má svobodu, která je neodmyslitelně vždy spojována s demokracií, již ve svém názvu. Ve Straně svobodných občanů. Jejím reprezentantem zde na blogu je její místopředseda.
Ten sice deklaruje, že jeho články vyjadřují výhradně jeho názory, které jsou mimochodem otřesné…. Ale deklarovat to může třeba tisíckrát. Deklarovat to může i jiný kolega. Jiří Paroubek. Přesto budeme všichni jeho názory spojovat se stranou, které předsedá. A naprosto oprávněně. Jsem přesvědčen, že jsme oprávněni spojovat názory místopředsedy strany s onou stranou, jsem přesvědčen, že z titulu funkce místopředsedy směřování strany silně ovlivňuje. Každý, kdo se rozhodne vstoupit na politické kolbiště musí počítat s tím, že takto budou jeho názory veřejností přijímány.
Stranu svobodných občanů vnímám jako pravou a nefalšovanou hrozbu pro demokracii. Její místopředseda otevřeně mluví a omezování volebního práva na základě sociálního statutu, otevřeně mluví o potřebě veřejné volby, kdy dle něho by každý měl mít na sobě viditelný cejch strany, kterou ve volbách preferoval. Místopředseda Strany svobodných občanů považuje za logický důsledek názorové neshody, když někdo někomu namlátí.
Strana svobodných občanů si značně plete svobodu a demokracii s anarchií. Hodlá zrušit desítky státních úřadů. Jistě. Není pochyb, že byrokracie kvete. Že spousta úřadů je k ničemu. Svobodní ovšem chtějí rušit korektně řečeno bezhlavě. V jejich pojetí přece nemá smyslu, aby existovaly nějaké bezpečností předpisy, které by třeba stanovovaly podmínky, jak mají být upraveny elektrospotřebiče, aby neohrožovaly náš život. Strana svobodných občanů chce zrušit zákoník práce. Smlouvy se prý mají uzavírat svobodně a bez omezení mezi smluvními stranami. Jak chce ovšem svobodně a bez omezení zamezit zneužívání výkyvů na trhu práce, kdy jednou by byl ve výhodě zaměstnavatel, který by si v zásadě mohl diktovat v době velké nezaměstnanosti podmínky, to již neřeší. Neřeší ani jak svobodně by uzavíral smlouvy zaměstnavatel v době, kdy naopak by byla nezaměstnanost minimální a pracovních sil nedostatek.
Samostatnou kapitolou by mohlo být školství v pojetí Svobodných. Obsah a formu výuky by prý měla určovat dohoda mezi rodiči, učiteli, školou a případně i studenty. Neumím si představit, jak by něco takového mohlo fungovat, když skutečně je dnes problémem se mezi rodiči a pedagogy dohodnout , kam se třídou na školní výlet. Nehledě k tomu, že Svobodným asi nedochází, jak velký problém by se udál, pokud by rodiče s dítětem změnili bydliště, kde by dohoda mezi rodiči, učiteli, školou a případně i studenty zněla úplně jinak.
Pominu-li již problematickou minulost a současnost samotného místopředsedy, pominu-li skutečnost, že Svobodným není hloupé takového člověka mít za vrcholného představitele, a to přesto, že většina současných tolik proklínaných poslanců jsou vedle něho opravdovými světci, nezbývá než konstatovat, že Strana svobodných se rozhodla bořit to, co funguje a nahradit tím, co nefunguje a je stranou ve skutečnosti ryze anarchistickou, tedy nedemokratickou.
Zda je to záměr, či jen prosté neumětelství, to vyhodnotí volič a ocení vhozením volebního lístku s kandidáty SSO do urny. Já jen připomenu, že strana otevřeně deklaruje, že jejím cílem je získat tolik hlasů, aby dosáhla na státní peníze, kterými jinak tak opovrhuje.
Kdysi Union banka čelila hackerskému útoku recesistů. Ti opravili hlavní internetovou stránku banky, kde původně bylo – Union banka, ani koruna nazmar!!! Recesisté ji mile upravili. A tak v tomto duchu končím svou úvahu sloganem – Svobodní? Ani korunu! Nazdar!!!
