- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tyto názory zřejmě operují s biologickou normou, jejíž podstatou je předpoklad, že normální je takové sexuální chování, které alespoň potenciálně vede k reprodukci. Toto bývá argumentem proti normalitě homosexuální orientace. Zapomíná se však, že z tohoto pohledu je nenormální jakákoliv nekoitální sexuální aktivita, soulož za použití antikoncepce, soulož mimo plodné období cyklu ženy či s ženou po menopauze.
Pohlavní styk jedinců stejného pohlaví skutečně nemůže vést k reprodukci. Většina těchto jedinců je však potenciálně reprodukce schopna a mnozí z nich za svůj život skutečně děti zplodí. Z tohoto pohledu se tak jeví spíše „nenormální“ pohlavní aktivita neplodného páru, ať už heterosexuální či homosexuální orientace. I u heterosexuálních párů je plodnost spíše na obtíž, pouze asi pět procent styků je totiž prováděno skutečně za účelem otěhotnění, při naprosté většině souloží představuje možnost oplodnění nemilou komplikaci.
Sexuální normalita v obecné poloze považuje za normální každé sexuální chování, kdy jde o souhlasné aktivity, které se odehrávají mezi psychosexuálně a somatosexuálně dostatečně vyzrálými a pokrevně v přímé linii nespřízněnými partnery, a jež nevedou k jejich psychickému nebo tělesnému poškození. Je třeba též upozornit, že deviantní chování ještě nemusí znamenat přítomnost deviace a normální chování není důkazem sexuální normality.
Je zřejmé, že s touto charakteristikou může vyjádřit nesouhlas řada odborníků. Mezi nimi tradiční roli odpůrce hrají křesťanské kruhy, které v tomto směru určují šablony chovaní, ale sami se jich nedrží. Z tohoto důvodu je třeba jejich postoj vnímat jako ryzí pokrytectví a projev netolerance k jiným, kterým zpověď eventuální břímě nesejme.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!