A úřední osel hýká dál….

Všichni to známe. Na každou pitomost musíme mít spoustu razítek a potvrzení. Každá minulá, ale i současná vláda se holedbá tím, že sníží byrokratické požadavky na občany i na chod státu. Každá minulá i současná vláda, aby dodala svému majestátu na vážnosti činí spíš pravý opak toho, co původně deklarovala.

Být důležitým státním úředníkem je jednoduché. Stačí třeba pracovat na hygienické stanici a prohlásit, že splachovadlo na wc musí být z materiálu „stopbakterius“, který všechny nechutné organismy, které na něho svým splachovacím úkonem přeneseme sám zlikviduje. Z takového úředníka se pak může stát vedoucí odboru, který dostane na starost vypracování legislativních opatření k této důležitosti. Tím ovšem význam takového úředníka nekončí. Je třeba vše zařadit do běžné praxe a též patřičně kontrolovat. A existence úředníka je zdůvodněna.

Podobných příkladů, kdy zákon něco řeší jen proto, aby nějaký úředník měl pro své křeslo patřičné opodstatnění bychom mohli vyjmenovat tisíce. Zdá se, že to nikoho příliš netrápí. Úpí však státní rozpočet a úpí pod tíhou jeho výdajů občan. Ten stejný občan v jehož prospěch to vše má údajně být.

Na sklonku loňského roku prošla novela Zákona  o rozpočtových pravidlech územně správních celků atd…. Mimo jiné přináší zásadní změnu pokud jde o přijímání darů příspěvkovou organizací. Příspěvková organizace bude nadále k tomu, aby mohla přijmout dar muset mít předem souhlas svého zřizovatele.

Například naše organizace získává dary především věcného charakteru a převážně jde o věci, které jsou posléze uplatněny jako ceny za nejrůznější soutěže, které organizujeme. Jedná se o věci v hodnotách několika korun až několika stokorun. Jinak řečeno jde o lízátka, ale někdy také o levné mobilní telefony. Situace, kdy nám někdo daruje peněžní částku je spíše vyjímečná. Takové dary se mohou pohybovat v řádu několika tisícikorun.

Ačkoliv se to nezdá, darovacích smluv které se svými partnery uzavíráme je dost. Někdo daruje cukrovinky v hodnotě 200 Kč, jiný elektroniku za několik tisíc korun. Od dubna tohoto roku však budeme muset před uzavřením darovací smlouvy žádat o souhlas k jejímu uzavření zřizovatele, tedy radu města. Upozorňuji, že zákon nestanovuje žádnou částku od které by tato povinnost měla být uplatňována.

Celá situace se bude jen a jen komplikovat. Dárci mohou být tímto opatřením znechuceni, my budeme muset někoho pověřit tím, aby hlídal předkládání darovacích smluv zřizovateli ke schválení, rada města bude při svých jednáních zavalena žádostmi o souhlas s uzavřením darovací smlouvy. Príspěvkových organizací má totiž několik.

Není mi jasné komu a jak toto prospěje. Jediné co mne napadá je, že se zřizovatel takto brání přijímání věcných  darů ve výši přesahující čtyřicet tisíc korun, kdy by pak musel své organizaci přispívat na odpisy za tento majetek. Ovšem takový dar nám nikdy nikdo neposkytl.

Přestavte si situaci, že vám ve vaší rodinné kasičce nenadále zbude nějaká ta stokoruna a rodinná rada rozhodne, že ji odnesete do nedalekého denního stacionáře pro postižené děti. Jistě budete vítáni. Ale peníze si od vás nevezmou. Nejdříve se musejí optat, jestli si je od vás mohou vzít….

Zřizovatel by měl spíše vítat aktivitu svých organizací při získávání darů a náklonnost dárců vůči těmto organizacím. Nikoliv oběma klást nesmyslné paragrafy do cesty. Stejně tak stát.