Proč "studená" pravice prohrává a "horká" levice to má tak snadné?

Je to tady. Velká říjnová oranžová revoluce udeřila. Plnou silou. Oranžové plameny Průmyslového, nikoli Zimního, paláce jakoby předznamenaly, že přichází opět doba levice.

Páni, šlo to ale rychle, že? Jen dva roky jsme šli po modré a už se nám nějak ta značka ztratila. Vešli jsme jen do trošku hustšího lesa a blankytná barva se ne a ne objevit.  

Nebudu zastírat, že bych raději šel po té modré dále. Ale chtělo by to alespoň baterku. A pořádně Tlustou...

Půlka praváků i leváků

Víte, někteří příznivci pravice fakt nekradou. Prostě tak nějak modře (momentálně černě) vidí svět. Pár jich znám a můžu za ně dát ruku do ohně, klidně do oranžového.  

Je nás v zemi tak půl na půl. Po každém volebním období se půlka té půlky naštve a na chvilku přeje soupeři. Půlka té druhé půlky je pak smutná a píše blogy o pravici a levici. 

Ač nemáme ve státě jen dvě strany, vždycky dáme výrazněji přednost jedné nebo druhé. Ale ta vítězná stejně vzhledem k volebnímu systému nemá většinu, takže neprosadí nejméně tři čtvrtiny svého programu, po pár letech už má stažené obě půlky strachem udělat cokoliv a půlka té voličské půlky jí to spočítá následně u voleb. 

V čem ale spočíval nynější revoluční obrat? Tak především, pravice bude prohrávat volby vždy častěji, protože musí své kroky vysvětlovat.  Naše modrá pravice své kroky nevysvětlila, neobhájila, nedotáhla. Trochu neuměla, trochu vzhledem ke svým koaličním partnerům nemohla. Paradoxně umřela na snahu se dohodnout. Stejně tak umře za čas levice, pokud se ovšem na všem nedohodne s komunisty. Pak už to ovšem bude o všem...   

Je zajímavé, že se reálně žádné reformy neuskutečnily a přesto přišla tvrdá hejtmanská defenestrace. Skutečné reformy na Slovensku stály pravici také její pozice, jenže až v okamžiku, kdy byla většina práce udělána. A nastoupivší levice mnoho z věcí už ponechala...

U nás se pravice pokusila reformovat cukrem a byla vyhnána bičem, aniž se byť jen první kostka cukru rozpustila a začala působit. A teď se v té cukrové břečce pomaličku vymácháme všichni.

Je to jako s modrým a červeným vodovodním kohoutkem... 

Střet pravice s levicí, to máte jako s modrým kohoutkem na studenou a červeným na teplou vodu. Když si chcete umýt ruce, potřebujete především NĚJAKOU vodu. Když poteče jen studená, ruce si nakonec umyjete, byť vás to bude stát velké úsilí, vypotřebujete více mýdla, hůře se vám budou ruce oplachovat, bude vás to studit, budete nevrlí a budete na rozbitý nebo zatím neexistující kotel pořád nadávat. Přesto tímto způsobem budete schopní se mýt dlouhé roky. Není to luxus, ale žít se dá.

Když poteče jen teplá voda, budete si první chvilku, než se kotel rozehřeje, lebedit s ručičkami ve vlažné vodičce. Krásně si ruce opláchnete a namydlíte a budete si užívat příjemný pocit ze stále teplejší vody. Takové to rychlé umytí párkrát zvládnete s úžasným pocitem na těle i na duši, ale po návratu ze zahrady uprostřed dlouhého mytí už budete muset ucuknout. Voda bude moc horká a umýt se najednou nepůjde.

Budete muset něco vymyslet. Napustíte plné umyvadlo horké vody a počkáte, až vystydne. Ale pak budete tu vodu vlastně hřát zbytečně, bude vás to stát moc peněz, navíc bude chladnout děsně dlouho a nakonec stejně budete ze studny muset přinést studenou vodu na vychlazení. To vás rychle přestane bavit a budete rádi vzpomínat na doby, kdy jste měli spolehlivou, byť hrozně nepříjemnou, studenou volbu.

Modrá studená i červená horká kradou stejně. O tom si nelze dělat žádné iluze. Jsou to jen lidičky v různobarevných tričkách. Ale s modrou studenou můžeme relativně spolehlivě vydržet déle. S červenou horkou zažijeme větší rozkoš, ale pak si spálíme prsty a chtě nechtě skončíme zase u modré studené. Než se nepoučitelně zase vyrazíme spálit.

Kdo mísí, ten se nespálí  

Realita dnešního světa proto říká, že chceme-li si přece jen trošku užívat, musíme kohoutky opravit oba a k červené horké musíme mísit stále více modré studené. Jinak náš účet za plyn finančně neutáhneme a oba kohoutky i domeček nám zabaví exekutor. Ostatně řada červených horkých u našich sousedů už mísí celkem úspěšně. Nikoli že chce, ale ekonomická nouze a vichr zvaný realita jí k tomu nutí.

Bohužel dnešní červená horká by se ráda mísila s ještě červenější a teplejší vodou z teplárny, takže nám akutně hrozí roztavení trubek a velmi nepříjemná vroucí povodeň způsobující rudé boláky. Snad to ty rozvody v domě vydrží...

Ostatně, proč si stěžovat, pokud pravicově smýšlející lidé své myšlenky nedokázali obhájit a jejich voliči třeba zůstali doma, nezbývá, než dát šanci myšlenkám a činům jiným. Můžeme s tím polemizovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale do dalších voleb je to to jediné, co se s tím dá dělat.