Všichni dnes řeší, kdo ze dvou nesmiřitelných táborů se v minulém týdnu více provinil hulvátstvím, obstrukcemi, hlídáním hlasování, kupováním hlasů apod.
Ale všem zákonodárcům, soudcům, právníkům, politologům i novinářům je zcela fuk skutečnost, že spousta událostí pátečního a sobotního dne dost tvrdě podrazila nohy naší demokracii a řadě právních principů, které dosud vypadaly jako nedotknutelné. Zbývá doufat, že ty nohy nejsou zlomené a ta křehká kráska ještě vstane.
Když menšina přehlasuje většinu
Od pátku víme, že v naší demokracii většina nemusí mít možnost prosadit svůj názor. Když je celý tábor volitelů vhodně rozdělen na dvě části a někdo určí, že společně hlasovat nemohou, může se klidně svého domoci i menšinová skupina.
Možná by bylo vhodné rozdělit některá obecní zastupitelstva na dvě komory, početně nevyrovnané, a nechat v rámci oddělených hlasování kohokoliv prosadit vlastně cokoliv. Bez ohledu na to, pro co je většina zastupitelů a občanů třeba toho Vašeho města.
Když jeden názor nemá dostatečnou podporu, tak automaticky platí druhý
Od závěru minulého víkendu také víme, že se o nějakém postoji nemusí hlasovat a přesto může být přijat. Také zajímavý demokratický princip, kdy své prosadí menšina. Když ve skupině volitelů nemám dost lidí pro jeden ani pro druhý názor, zajistím si, aby nesouhlas s návrhem prvním vedl k prosazení návrhu druhého. Bez ohledu na to, že jsou třeba oba návrhy úplně pitomé a žádný rozumný člověk, natož většina, by je nepodpořil.
Doufám, že tento princip bude aplikován důsledně i nadále. Pokud pan Klaus nezíská potřebný počet hlasů, měl by být prezidentem rovnou pan Švejnar, případně paní Bobošíková. Kdo by se přece zdržoval nějakým dalším volením, když jsme vynalezli nový zcela transparentně demokratický nástroj.
Nechcete důl ani přehradu? Odhlasujte, co nechcete první, a budete mít to druhé...
Není v zastupitelstvu dost lidí, co by souhlasilo se stavbou dolu na uhlí uprostřed centrálního náměstí? A není tam ani dost lidí, co by uprostřed náměstí chtělo přehradu? Obé je přece nesmysl, že? Tak dáme hlasovat o přehradě, a když ta hlasováním neprojde, budeme mít prostě ten důl a na radnici brzo několik spokojených uhlobaronů.
Když jedno hlasování nahrazují dvě sečtená
Od první volby prezidenta také víme, že se o kandidátech na nějaký post dá hlasovat jako o zákonech. O každém zvlášť formou pro, proti, zdržel se. To je také zajímavé, když první kolo první volby má obsahovat jen jedno hlasování. Jenže my máme dvě, které pak sčítáme. To je právně možné? Nejprve se hlasuje o jediném kandidátovi Klausovi, následně se přejde na druhé hlasování o Švejnarovi. A pak se to sečte.
Logicky by hlasování i ve veřejné podobě mělo vypadat takto: Kdo je pro kandidáta 1? Kdo je pro kandidáta 2? Kdo se zdržel hlasování? Jenže v naší zemi je už demokratickou logiku těžké hledat. Takže se připravme na to, že v budoucnosti budou našimi senátory nebo starosty i lidé, kteří dostali třeba dostatečný počet hlasů pro, ale zároveň třeba i více hlasů proti. Když do naší procedury hlasy proti totiž zamotáme, můžeme se v klidu takovéhle absurdity dočkat.
Jsem dvakrát pro i dvakrát proti!
Další v pátek nastolený "demokratický" princip je rovněž zajímavý a brzy určitě přinese potřebu rozšiřování psychiatrických léčeben, konkrétně pavilónů schizofrenie. Volitel může hlasovat v našem způsobu veřejné volby pro všechny kandidáty a zároveň proti nim. A naše právní články to prý umožňují. Takže asi opravdu můžeme mít dva prezidenty, dokonce vlastně i tři a více.
Jak by se vám líbil římský triumvirát Klaus, Švejnar, Bobošíková? Některý z nich by asi překážel a musel by jít dobývat Egypt...
V demokracii je možné být současně pro oba soupeřící kandidáty?
Zatímco v tajné volbě Vám lístek se zaškrtnutými více kandidáty roztrhají, ukáží Vám dlouhý nos a ani jeden hlas nezapočítají, v našem "veřejném" způsobu nikdo neví, kdo volil dvakrát a spoléhá se na náhodu, že ty počty nějak vyjdou.
Ale demokratická volební procedura přece něco takového dovolit nemůže. Je to absurdní být pro i proti, a to i třeba v případě šéfa spolku včelařů. Každá volba musí mít proti zmatečnosti pojistky. Ta naše je ale nemá. Je přece veřejná. I když jen pár poslanců ví, kde kdo sedí, toho si pohlídají a my ostatní nevíme vůbec nic. Ani to, zda nesledujeme veřejnou volbu šéfa blázince?
U voleb chci taky volit pro, pro, pro, proti, proti, proti
Celé je to bezva. U parlamentních voleb chci taky mít hlasy pro i proti každé straně. Přidáte se? Uděláme z rozhodování u uren bramboračku. Jen škoda, že ty hlasy proti asi nemají žádnou váhu. Nebo mají? Jak to je? Proč tam jsou? Je to Ústavní problém, nebo už jen ústavní problém...
Volební pravidla z Kocourkova
Že je to vše absurdní? Ale vždyť přesně podle výše uvedených principů nyní volíme prezidenta naší země. Stejně absurdně a nelogicky. Článek 2 Volebního řádu pro veřejnou volbu konanou Poslaneckou sněmovnou, který je přílohou zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a který platí i pro společné schůze obou komor, asi psal nějaký vetřelec z Absurdistánu, případně Kocourkova.
Takže debata nemá být o tom, zda veřejná, tajná, nebo přímá volba. Ale o tom, jak demokraticky o jedné z nich rozhodnout, mít ji demokraticky a logicky připravenou a pak podle ní demokraticky volit. Přestože volba z minulého týdne probíhala podle určitých ustanovení, je třeba se ve světle popsaných absurdit ptát, zda je to normální?
Podle neprávnické logiky by proběhlá volba totiž musela být vzhledem ke zmatečnosti jednoznačně anulována a nikdo by ani náznakem nemohl uvažovat o tom, že se tento pátek bude stejným způsobem opakovat. Máme-li ještě někdo zbytky rozumu, přece se nemůžeme jen tak spokojit se známým citátem z filmu Kulový blesk: "Vážená paní, to, co povídáte, zní velice logicky, ale zákon nám říká něco úplně jiného".
Logika asi teď nahrává ODS, ale zaváděné principy mohou brzy poškodit úplně všechny
Jenže u nás výše popsaný absurdní proces klidně většina politického spektra nadále obhajuje. Z řečnických pultíků hřímají pánové Paroubek, Bursík a Mejstřík o křišťálově čisté demokracii. A přitom se okolo děje absurdní divadlo. Ano, dnes to vypadá, že návrat k logice a demokracii by nejvíce prospěl ODS. Jenže to si pánové z opačné strany politického spektra neuvědomuji, že principy, které nyní nastavují, prosazují a obhajují, mohou už brzo velmi vážně dopadnout i na jejich strany, poslance i voliče?
Musím říct, že mě mrazí z toho, jak snadno se dá demokracie obcházet a ještě snadněji o ní zároveň hodně vzletně řečnit.
