Ženy, přítelkyně, milenky - rozumíme jim všichni?

Dlouho jsem tě nechápal. Nechápal jsem tvou svobodu, tvou lásku a radost. Chtěl jsem tě mít jen sám pro sebe. Žít život jen s tebou, svázat naše společné osudy a proplouvat časy dobrými i zlými. Chtěl jsem denně těšit oko své tvou krásou a stále dotýkat se tvé celistvosti. Jenže nyní už jsem pochopil, že to nejde.

Jsi krásná a nikdo tě o tom nemusí přesvědčovat.

Nikomu nepřeješ nic špatného, neznáš pomluvy, závist ani zášť.

Rozdáváš radost na všechny strany, a přesto od nikoho nic neočekáváš.

Čerpáš svou sílu z přírody, přesto ji nevlastníš.

Užíváš si každého dne svého života, slunce i déšť jsou tvými přáteli.

Bavíš se s kýmkoli, kdo o to stojí, nikoho neodmítneš.

Nikdo tě nemůže vlastnit, jsi svobodná a svobodu rozdáváš na všechny strany.

Máš ráda ticho i zpěv, zábavu i noční klid.

Všem dáváš svou lásku a nic za ni nechceš, nezlobíš se, nevyčítáš…

Nedáváš dárky a žádné nepožaduješ. Už jen svou přítomností obdarováváš všechny, kdo jsou v tvé blízkosti.

Každý se s tebou může potěšit, pohladit tě, cítit tvou vůni. Ani ty sama věrnost nežádáš.

Nikdy nikomu neubližuješ, sám si tebou ublíží pouze ten, kdo tě nezná a nechápe.

Jsi stále svá, neprojevuješ vztek, násilí a už vůbec ne smutek. Radost a klid z tebe přímo sálají

Dnes už chápu a mnoho jsem se od tebe naučil. Pochopil jsem, že nesmím nikdy nikoho vlastnit, jelikož svoboda je to nejcennější, co jedinec má. Vlastnictví svazuje všechny. Toho, kdo vlastní i toho, kdo je přivlastňován. Z vlastnictví se rodí vztek, výčitky, smutek i zášť, ale i násilí, smrt, neštěstí i pláč. A to nechci… Chci se radovat z tvé přítomnosti, užívat si čas na tomto světě a vážit si tvé svobody.

Díky tobě chápu své potřeby, chápu své pocity i svá rozhodnutí. To tys mě tomu naučila. Kdyby tě chtěl někdo skutečně vlastnit, byl by to zánik tvé současné podoby i podoby jeho. Díky tobě už vím, že majetek mění všechny, a já chci zůstat jen svobodný člověk. Už vím, že kdybys byla pouze se mnou, rychle bys zestárla a nadobro uvadla. Jenže kdo chce žít vedle suché stařeny, která bodá svými ostny kolem sebe?

Dlouho jsem ti nerozuměl, ale dnes konečně chápu i tebe! Jasně už chápu tvůj postoj ke světu, k lidem, ke mně. Rozumím ti a jsem šťastný, přestože oni nerozumí mně, ani tobě...

Děkuji ti, krásná růže!



Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Milan Studnička | neděle 15.6.2008 15:44 | karma článku: 16,93 | přečteno: 2239x