Je rozumné posílat své děti do školy, když jim ani ředitel nemůže dát facku v případě naprosto nevhodného chování? Je vhodné využívat tyto státní instituce, které deformují morálku dítěte a legitimují jejich naprosto nevhodné chování? Pojďme se krátce zamyslet nad významem školy a jejího vlivu na naše děti...
"Chceme, aby takto dopadly i naše diti?"Milan Studnicka Děti, které chodí do školy a tráví většinu času se svými vrstevníky, mluví častokrát vulgárně a oponují dospělým jen proto, aby si vydobyly svou pozici ve skupině. Děti, dříve zvídavé, se přestávají zajímat o učení, postupně jsou apatické k jakýmkoli formám vzdělávání. Navíc i ony vnímají nesmyslné chování dospělých, jejich hon za penězi a kariérou… Dospělí lidé tak nevědomky sami dělají vše proto, aby byly děti v opozici vůči nim. Nevěnují jim dostatek svého času, komunikace se častokrát omezuje pouze na povely a zákazy, které musejí děti dodržovat i s vědomím, že je sami dospělí intenzivně porušují.
Děti pak ve školách demonstrují svůj podvědomý odpor k dospělým, přesto je napodobují více, než jsou schopny si samy uvědomit. A v tomto prostředí se chce po učitelích, aby své žáky něco naučili, přitom jim byly legislativně sebrány téměř všechny pravomoci potřebné k tomu, aby mohli tyto děti určitým způsobem usměrňovat.
A jak to nakonec dopadne? Většina dětí má nízké vědomosti, zato dostatečné „sebevědomí“ v partě, zkušenosti s cigaretami, alkoholem a drogami. Děti nedovedou klidně a jistě prezentovat své názory, stydí se veřejně smysluplně projevit, zato dokáží energicky a vulgárně oponovat rodičům a negovat jakoukoli situaci. Najdou se i výjimky, ale těch je bohužel velice málo a většinou jsou navíc ostatními vyčleněny z kolektivu. Děti nemají zájem o lidské přirozené hodnoty, ale zajímají se o věci – počítače, mobily, přehrávače MP3, značkové oblečení…
Chování dětí je pak odrazem celé naší společnosti, která je systematiky a každodenně prezentována v médiích. A je jedno, jestli si pustí člověk zprávy, film nebo seriál. Téměř vždy vidíme fyzické nebo psychické násilí, honbu za majetkem, podvody a lidské neštěstí.
Děti jsou ve školách automaticky „sešrotovány“ socializačním procesem, ve kterém nejsou výjimky příliš tolerovány. Téměř každé dítě, které je jiné než ostatní, sklízí posměšky, urážky a výsměch. Pokud dítě ve škole něco iniciativně řekne a řekne to špatně, skupina ostatních „neodpouští“. Okamžitě se dostaví skupinový smích a z toho plynoucí nepříjemné pocity. Jestli dítě něčemu nerozumí a chce se zeptat, znovu přichází podobné reakce. Bohužel žáci, kteří učitelům veřejně odmlouvají a neustále se staví do opozice, jsou skupinou tolerováni a bráni jako přirození vůdci. Přirozeně zvídavé děti tak postupně ztrácí zájem o jakékoli vzdělání, jelikož jsou skupinou brány jako jiné. Pokud navíc veřejně projeví nesouhlas s alkoholem, kouřením, drogami atd. jsou vyčleněny na okraj této dominantní skupiny a ještě více se uzavírají samy do sebe.
Proto si kladu otázku. Proč drtivá většina rodičů stále věří tomu, že je škola v současném podání nejlepší možnou variantou, kterou se jejich děti dostanou ke vzdělání? Nebude to tím, že sami dělají vše proto, aby svou rodinu zabezpečili a nezbývá jim pak čas přemýšlet i nad těmito věcmi? Nebude to také tím, že je daleko větší společenský tlak na rodiče, kteří se vymykají obecnému dogmatu školní docházky? Nebude to tím, že se i dospělí chovají stejně jako děti, jelikož každou výjimku častokrát náležitě kritizují, místo aby se nad ní hluboce zamysleli??? Věřím, že každý z vás, kdo čte tento článek, své vlastní odpovědi nalezne…
