Budou o nás naši potomci říkat, že jsme se přemnožili jako potkani? Uvědomíme si někdy, že tato planeta není nafukovací a nelze na ní pořád něco stavět, budovat a hlavně betonovat? Že nelze stále intenzivněji kácet, obdělávat půdu a chemicky ji upravovat?
Ondra Nejedl
Pojďme se jen společně zasnít a zamyslet se nad tím, cože se to kolem nás odehrává, a proč k tomu dochází. Názory vědců se částečně různí, ale z obecného hlediska se předchůdce člověka objevil na naší planetě před cca 2-3 miliony let. Žil v teplých oblastech Afrického kontinentu a živil se přirozeným sběrem plodin. Nelovil a nezabíjel, neměl tisíce potřeb jako lidé dnes, zato měl oproti dnešku neomezené zdroje, stejně jako jakýkoli jiný živočišný druh. Náš pradávný předek byl součástí fungujícího přírodního systému, který mu zajišťoval obživu, aniž by musel chodit do práce.
Bohužel začal přemýšlet a začal dělat věci, které jej nutily pracovat proto, aby nemusel pracovat. Cítíte tu nesmyslnost? Příroda nám dávala vše, co jsme k životu potřebovali, člověk chtěl přesto víc. Vědci odhadují, že kolem roku 8000 p.n.l. žilo na celé planetě Zemi cca 5 milionu lidí.
Jen pro větší ilustraci přidávám pár údajů. Povrch zeměkoule má 510,1 miliónů km2, z toho pevniny tvoří 29,36%, zbytek -70,64% zabírají vodní plochy. Takže za použití jednoduché matematiky spočítáme, že jeden člověk mohl ke své obživě využít cca 30 km2 pevniny. Je to samozřejmě pouze orientační číslo, jelikož lidé žili ve skupinách, ale i tak nám to pro ilustraci stačí. Tehdy nebyly žádné cesty, paneláky, hypermarkety ani zamořená voda – všude byla jen panenská příroda, obrovské množství rostlin a živočichů - a samozřejmě čistá voda. Rozhodněte sami, jestli je 30 km2 dost velká oblast pro uživení jednoho člověka na to, aby nemusel chodit do práce.
V době zrodu našeho letopočtu, tedy okolo roku 0, odhadují vědci, že zde bylo 200 milionů lidí. A začíná to nabírat obrátky. V roce 1650 na zemi žilo cca 500 milionů lidí a v roce 1830 už to byla jedna miliarda. A teď pozor! Začíná jít do tuhého.
Za dalších sto let přibyla další miliarda, a pak další a další:
1930 = 2 miliardy lidí (100 let)
1960 = 3 miliardy lidí (30 let)
1978 = 4 miliardy lidí (18 let)
1987 = 5 miliard lidí (11 let)
Vidíte taky tu hrůzu, nebo to vidím sám? V čem jsme jiní než přemnožení králíci v Austrálii?
Před 10.000 lety jeden člověk obýval prostor velikosti velké části Prahy. Na celém území dnešní Prahy bychom tedy našli v průměru cca 20 - 30 lidí. Jak na tom budeme v roce 2010? Na jednoho člověka už na celém světě nepřipadne 30 km2, ale pouze 0,018 km2, což jsou zhruba dvě fotbalová hřiště. No, nevím jak to vidíte, ale zřejmě se musíme uskrovnit! A to jsem zapomněl připomenout, že tuto plochu musíme sdílet ještě se zvířaty, rostlinami apod., lépe řečeno s betonem, asfaltem, plechem, sutinami a miliony aut po celém světě. V této ploše jsou navíc zakomponovány i veškeré pouště a nehostinné oblasti, takže je ten prostor samozřejmě ještě daleko menší.
Každopádně předpokládám, že byste mi mohli dát za pravdu, že je na ploše 30 km2 jednodušší najít obživu pro vše živé, než na ploše 180 x 100 metrů. Tam už to bude složitější. Takže kdo vyhraje? Necháme si snad sežrat jídlo nějakými „tupými“ zvířaty? Nebude lepší spíš sežrat ta zvířata, abychom se nemuseli s nikým dělit? Výborně – pusťme se do toho!
A tak se taky stalo. Člověk začal doslova a do písmene zabíjet vše živé, co mu přišlo pod ruku. Ze začátku pouze kvůli masu a kožešinám, s přibývajícím časem pro zábavu, obchod, trofeje… Jak jinak chápat skutečnost, když po několika desetiletích zavítá poprvé do České kotliny vlčí smečka a pár týdnů na to najdou stopy lidé stopy po zastřeleném vlkovi… Že by u nás někdo lovil toto téměř vyhynulé zvíře z hladu?
Bohužel vzorec „zabij vše, co dýchá“ nepoužívali pouze euroameričtí kolonizátoři, ale už i naši předchůdci před stovkami let dříve. Katastrofální scénář planety Země totiž započal zřejmě už první pazourek, který vzal tehdy ještě člověk - sběrač do ruky. Jakmile začal člověk lovit – začal získávat dominantu nad ostatními živočišnými druhy. Shánět potravu pro něj bylo snadnější, proto se začal rychleji rozmnožovat. Rychlejší množení mělo za důsledek osídlování dalšího území = vybíjení původní fauny a ničení původní flóry. S rozvojem technologií rostlo i tempo ničení přirozeného životního prostředí. Každopádně 200 milionů lidí zničí méně životního prostředí, než 8 miliard lidí. To zřejmě nelze popřít.
Mgr. Jan Činčera ve své práci uvedl: „Přibližně v době, kdy do Severní Ameriky dorazili paleolitičtí lovci (před 12 - 11 000 lety) došlo ke zhroucení druhové rozmanitosti. Vymřelo zde asi 73 procent rodů velkých savců a srovnatelný počet druhů velkých ptáků. Mamuti do té doby prosperovali už dva milióny let a v Americe žily tři druhy. Za tisíc let byli pryč." Existuje pochybnost, zda za toto vymírání jsou opravdu odpovědní lovci, či zda nejde spíše o důsledek klimatických změn. Podle ekologa E. O. Wilsona je však teorie vylovení pravděpodobnější. „Zdá se, že lidé kultury Clovis při pochodu Novým světem prováděli lovecký Blitzkrieg, a přitom většinu velkých savců vyhubili za několik set let.“ (Wilson, s. 256) Podíl prehistorických obyvatel na destrukci ekosystémů severovýchodní Ameriky dokládají ostatně i archeologové.
Ještě ve 20. století žili na planetě Zemi lidé, kteří vycházeli z přirozených pravidel. Idylický život kmene Kungů líčí antropolog Richard Leakey v Lidech od jezera: „Stejně jako většina sběračů i Kungové rozdělují práci tak, že muži a ženy sbírají ořechy, kořínky a jiné stravitelné části rostlin podle toho, co je kdy nejchutnější. Dospělí pracují 12-19 hodin týdně, a tak se nedá říct, že by je obstarávání potravy nějak příliš zaměstnávalo. Dívky sice mohou dosáhnout dospělosti už v 15 letech, ale chlapci se většinou nestávají členy společenství dospělých dřív, než oslaví 20. narozeniny. A když lidé přesáhnou 60, jdou na odpočinek a ostatní se o ně starají, váží si jich a opatřují jim potravu po všechny zbývající dny jejich života. Stáří se vysoce cení pro zkušenost a moudrost. Také je dětství a stáří ve společnosti Kungů zproštěno povinností a zátěží…“ Památnou se jistě stane i věta: „Proč bychom něco pěstovali, když je na světě tolik oříšků mongongo?“ (Leakey, s. 97-8)
Jen si to představte. Zapojíme opět trošku matematiky. Týden má 168 hodin. Vezmeme-li v potaz, že člověk prospí v průměru cca 50 hodin, zbývá mu téměř 120 hodin volného času. Na zajištění obživy jsme kdysi potřebovali 15 hodin, což je zhruba 2 hodiny denně. A teď si každý představte, kolik hodin denně potřebujete k tomu, abyste si zajistili obživu?
Samozřejmě chápu, že už zřejmě nikdo nechce požírat kořínky a bydlet v chýši pod stromem. Ani já ne. Civilizace už tady je, ale jak to udělat, aby si člověk konečně řekl dost! Jak to ale udělat, aby člověk, homo sapiens - člověk (ne)rozumný, přestal likvidovat vše živé, konečně už udělal čelem vzad a začal dělat vše proto, aby na této planetě mohly žít i další živočišné druhy a další generace lidí ve vzájemné harmonii? Nestálo by za to přehodit výhybku a změnit ekonomický směr i smýšlení lidí?
"Pokrok je jako stádo sviní. Jisté výhody to má, ale pak se nesmíš divit, že je všude kolem nasráno." citát ze hry The Witcher
