Říká se, že se chytrý člověk poučí ze svých vlastních chyb, kdežto moudrý člověk se poučí i z chyb těch ostatních. Jaká bude naše budoucnost proto logicky vychází z toho, jak dobře chápeme naši minulost i současnost. Co tedy o sobě můžeme říci?
Jsem rád za každý postřeh i reakci na mé myšlenky, jelikož každý, kdo píše, o sobě neustále mluví. Mluví o tom, kam patří, jak smýšlí nebo čeho se bojí… Nejsem ničí kritik, přesto se neztotožňuji s žádnou ideou, která doposud ovládala civilizaci. Na druhou stranu musím říci, že každá doba vždy přinesla člověku i něco pozitivního.
Mě zajímá svět bez násilí a válek, svět bez stresu a nadávek, svět bez lží a přetvářek, svět bez podvodů a odsuzování… A pokud mám takové představy, je na tom snad něco špatného? Nechce se mi psát články typu: „To je jejich vina!“, „Ti za to mohou!“ nebo „Bez nich by to bylo lepší…“ Já nikoho nekritizuji, nikoho neodsuzuji a už vůbec nechci nikomu říkat, co by měl nebo neměl dělat. Já píšu pouze o tom, nad čím přemýšlím. A zrovna teď přemýšlím nad tím, proč si lidé tak nadávají, ubližují si nebo se dokonce i zabíjejí. Přemýšlím nad tím, co se dá udělat proto, aby konečně skončilo násilí mezi lidmi.
Už teď vidím, jak mě bude zase někdo v diskuzi „trhat na kusy“ a vysměje se mi s tou největší radostí. Ale já se ptám, čemu se takový člověk vlastně vysmívá? Ublížil jsem někomu snad tím, že bych byl moc rád, kdyby si lidé neubližovali, čímž by neubližovali ani přírodě?
Proto se dnes zamyslím nad slovem MOUDROST.
Je to velice záhadné slovo, dost špatně vysvětlitelné a definovatelné. Moudrost bývá často přirovnávaná k chytrosti, k inteligenci nebo také ke stáří. Najdeme také velké množství příkladů, které nám ukazují, co to moudrost není, ale nikde jsem nenašel jasnou definici toho, co to moudrost skutečně je. Pan Werich se v pohádce Byl jednou jeden král vyjadřuje ve smyslu: „Moudrá květeno“. Ne že bych chtěl polemizovat s panem Werichem, kterého si velice vážím a jeho filmy i knihy mám skutečně rád, ale ani srovnání moudrosti s přírodou mi není nějak úplně jasné. Protože co se týče přírody a jejich principů, tam se děje všechno naprosto přirozeně. Jenže pokud přemýšlím nad pojmem moudrost, připadá mi, že ta vychází z cílené volby člověka, který může jednat buď moudře a nebo dalšími x-způsoby. Kdežto o zvířatech říci nemůžeme, že by jednala moudře. Zvířata jsou přirozená. Proto se o predátorech nedá říci, že jsou zlí a naopak o býložravcích, že jsou hodní. Každý má v přírodě svou přirozenou a nenahraditelnou „funkci“ a vše, co konkrétní druh vykonává, vede vždy ku prospěchu celku – přírody.
Sice se v pohádkách říká, že je liška chytrá, vlk je zlý, zajíček je hodný nebo laň, že je krásná. Jenže ať se někomu sebevíce líbí vlk, liška, zajíček nebo laň, přesto jim osobně je to úplně jedno. Liška, vlk ani zajíc si na nic nehrají. Jsou přirození a podle toho se chovají. A ať je každý druh úplně jiný, přesto „pracují“ pro fungování jednoho celku. Dalo by se tedy nazvat moudrostí, když tolik rozdílných živočišných druhů „spolupracuje“ na jednom funkčním celku – koloběhu přírody? NEDALO, jelikož jejich „spolupráce“ vychází jen z jejich přirozeného chování.
A co člověk?
Je mnoho mýtů o tom, kdo to člověk vůbec je. Jedni říkají, že nás stvořil Bůh. Protože věřím v Boha asi tak, jako náš kocour, této interpretaci nevěřím. Další lidé jsou přesvědčení, že jsme lovci. Jenže já osobně predátor rozhodně nemohu být, jelikož nejsem schopen zabít ani kapra, natož pak něco většího. Ani u žen nevidím velkou potřebu něco zabíjet, proto mi ani verze lovců – predátorů - nijak extra nesedí. Já se tedy přikláním ke třetí skupině, a to k vědcům. Většina z nich totiž tvrdí, že jsme původně sběrači - všežravci. A to mi připadá naprosto přirozené.
Budu-li vycházet z teorie, že jsme původní a jedinou „profesí“ sběrači potravy, mohl bych z toho vyvodit, co si myslím, že je moudré. Podle mě je moudré sladit civilizaci s přírodou. Je moudré učit se z přírody a vytvořit jeden harmonický celek, ve kterém bude všem, stejně jako člověku, zachována přirozená svoboda. Jeden moudrý muž kdysi řekl, že člověk nemá žádnou přednost před zvířaty. A z toho vyplývá, že ani před samotným člověkem. A to si myslím i já.
Čím to tedy je, že se člověk povyšuje nad jiné? Proč lidé předvádějí, jak jsou chytří, co všechno dokázali, jaké mají postavení, jak všemu rozumí atd., a přesto nejsou schopni společně spolupracovat ve prospěch jednoho celku? Jak je možné, že to „hloupá“ zvířata dokáží, ale člověk ne? Nebude to tím, že se chováme naprosto nepřirozeně???
Z toho mi logicky vyplývá, že pokud lidé nepochopí vlastní přirozenost, moudrost se mezi nimi nemůže nikdy zrodit. Jenže pokud nebudou moudří, bude vzdělání vždy jen na škodu nejen člověku samotnému, ale i celé civilizaci a přírodě. Vždyť kam nás naše vzdělanost dostala? K přemnožení, k atomovým bombám, k radiaci, k jedům, chemickým zbraním… a globálnímu oteplování – byť to někteří ekonomové popírají. A proto se ptám: „Co je moudrého na tom, ocitnout se na pokraji vlastní zkázy a k tomu ji ani nevidět?
Pokud se budete posmívat psovi, je mu to jedno. Budete-li se smát našemu kocourovi, i tomu je to naprosto jedno. Stejně tak je to jedno i mě. Komu dělá radost někoho urážet, vždy především uráží sám sebe, ale to už věděli naší předci dávno před námi… Předem děkuji za slova kritiky nebo vysvětlení toho, kde jsem se zmýlil.
