Denně se pohybuji mezi lidmi. Mluvím s nimi nejenom o věcech pracovních, ale také o vnitropolitické situaci v naší zemi. Pracuji v oblasti technického servisu budov. O každou větší budovu, nebo komplex budov se musí někdo starat. Správce, technický ředitel, pracovník hospodářského oddělení, a podobně. Zhruba od dubna tohoto roku pociťuji mezi výše jmenovanými lidmi radikalizaci názorů na vedení státu. Mluvím-li dejme tomu s 5 lidmi denně, je to za měsíc asi sto setkání a sto názorů na politiku. Mezi všemi těmito lidmi jsem nenašel ani jednoho, upřímně ani jednoho, který by si přál ekonomickou reformu. A také ani jednoho, který by řekl něco pozitivního na adresu vlády, premiéra, či prezidenta republiky. Ale všichni jako jeden muž říkají, že nemá smysl provádět reformy, když měsíc co měsíc vyleze na světlo světa miliardová aféra, spojená s defraudací státních peněz.
V. Klausredakce Idnes
Je to náhoda? Jsme opravdu takoví negativisté? Nebo je naše republika ve vleku podivných, iracionálně-osudových sil a je jedno, kdo by nám vládnul? Jaká je tedy naše současnost? Jde to popsat pár větami? Pokusím se o to filtrem svého vidění světa a počítám s tím, že sklidím kritiku… Nevadí mi to, jak říká starý žid, prodělek taky kšeft!
Vláda proklamované rozpočtové odpovědnosti se rozkládá zaživa. To je nabíledni. A to vše navzdory mohutné přesile v parlamentu a absolutně bezzubé opozici. Bodrý a lidumilně se tvářící Petr Nečas – mně osobně víc než krizového premiéra připomíná svazáckou rezervu SSM z konce minulého režimu. Zpupný ministr financí – momentálně sabotující s dalšími topáky výkon vlády a jeho image rozumného a chytrého chlapáka co si ví vždycky rady, začíná lidu této země pomalu, ale jistě lézt krkem. Vzduchem létají pamflety, urážky, pazdeří a kletby na adresu subalterního úředníka v hnědých pumkách a podrštaškové obou stran si vyhrožují soubojem a právníky…
No a prezident země, vymknuvší se jakékoliv veřejné kontrole, dál pořádá zběsilé nájezdy na druholigové ne-ekologické dýchánky, aby se zde stal vděčným terčem bulváru v době absolutní mediální okurkové sezóny. Ve vzduchu se vždy nad jeho akcemi vznáší vtíravá obava mezinárodní ostudy! Nikdo z nás netuší, o čem tam jedná, kdo ho tam pozval a jediné spojení mezi ním a světem jsou jeho podivné zápisky z cest.
Defraudace státních peněz nejspíš v tichosti pokračuje, stejně jako slabé výkony české ekonomiky a tak jediný, kdo se cítí spokojený, je bývalý vypráskaný ministr ODS Aleš Řebíček – jeho Slávia prý poplatila dluhy a kluci sešívaní makají naplno… Co dodat – čest vaší práci soudruzi!
Pokud dovolíte, tak v rámci mých dneších duchaplných úvah uvedu citaci z knihy Václava Klause: O zemi, kde se již dva roky nevládne: Kochejte se prosím i Vy…
Literární talent Václava Klause popsal situaci naprosto špičkově, na tuhle kritiku by se nezmohl ani velký dramatik Havel ve svých pověstných novoročních projevech o blbé náladě. Že by i sám arcikritik pravdolásky podlehl depresi? Že by se u nás dělo něco nedobrého? Že by nikdo nikomu nenaslouchal? Že by zde byly nějaké problémy? Nebo že by se snad nevládlo? Nevládlo, pravdu díte pane prezidente. Ale na rozdíl od roku 1999 neprzní zemi Miloš Zeman, ale pravicové vlády, kterým jste dal požehnání… A ne jedno, kolikrát jste tyto neschopné vlády podržel? Necítíte pane prezidente odpovědnost za tenhle stav? Máte odvahu říci veřejnosti, že za těmito projekty stojíte i Vy? Že jste tyhle partičky jmenoval do funkce, zatímco regulérní vítěz voleb ČSSD nedostal jedinou šanci, snad kromě hodinové návštěvy B. Sobotky na Hradě? (Nechci diskutovat o tom, že bych snad v ČSSD viděl nějaké světlo na konci tunelu, nejsem, jak si možná mnozí čtenáři myslí volič ČSSD či jiné levicové strany.) Já myslím, že Každý Den, kdy vláda nevládne, je pro tuto zemi dobrý! Troufám si použít slovo požehnaný!
Dnes ovšem zakončím svůj blog velmi trpkou poznámkou – ONI, tedy vláda a prezident, jsou jedni z nás, jsou skoro stejní, jako my…jsou to naši spoluobčané a souputníci. Liší se od řadového občana jedinou věcí – a tou je drzost a odvaha slibovat věci, o kterých se dopředu ví, že neklapnou. No a my na rozdíl od nich jsme naivní, a opakovaně volíme lež, nabubřelost, neprofesionalitu a amoralitu. O zločinu nemluvě. Neprojevujeme ani gram občanské odpovědnosti a prozíravosti! A tak si zasloužíme naši vládu–nevládu, rozpočtový deficit a prezidenta-neprezidenta. A reformy, o které kromě tunelářů nikdo nestojí. A dobře nám tak! Přemýšlejme lépe nad možnostmi, které nám dává naše časově omezená existence. Projevme svoji tvořivost, odvahu a nebojme se vystoupit z davu a říci svůj názor, byť by byl mnoha dalším k smíchu. Jenom tak se může naše situace změnit k lepšímu. Projevme se jako svobodní muži a ženy. Jako stateční lidé a ne jako stádo zblblé televizí! Howgh! Dnes bylo velmi horké počasí, což?
